Cvočkařství
Velkým specifikem Rožmitálska a dalších oblastí Podbrdska bývalo cvočkařství. Díky potřebě železného drátu bylo příhodné domáckou ruční výrobu hřebíků koncentrovat kolem železářských hutí, a to oblast Brd dokonale splňovala. Cvočkařský veřtat, doplněný o expozici věnovanou cvočkařství, je plně funkční a návštěvníci mohou při různých příležitostech nejen vidět práci cvočkaře, ale i si sami vyzkoušet toto dnes již zapomenuté řemeslo.

Truhlárna
Muzejní truhlárna představuje návštěvníkům celý soubor truhlářských nástrojů a náčiní, které používali naši předkové ještě na konci 20. století. Kromě dlát, hoblíků a pil je součástí dílny také funkční napařovací válec na ohýbání dřeva.

Slévárna
K významným průmyslovým odvětvím na Podbrdsku patřila výroba litiny. Slévárnu, v níž se odlily tisíce křížů a další umělecká díla, ale i užitková litina, dnes připomíná pouze více než 20 metrů vysoký cihelný komín a tato expozice.

Tradiční vybavení kuchyní nejen našich prababiček.
RETRO: Ošatky, cibuláky, žehličky. Nahlédněte do domácností našich babiček

Podbrdské muzeum, Rožmitál pod Třemšínem

Otevírací doba 2022
Červen – září: úterý - neděle 9:00 – 12:00, 13:00 – 17:00

Vstupné
Celé muzeum - všechny expozice i letní interaktivní výstava:
Plné: 150 Kč
Snížené (děti a důchodci): 100 Kč
Rodinné: 350 Kč

Historie budov Podbrdského muzea
V místech, kde dnes stojí Podbrdské muzeum, býval podle písemných zpráv před více než 630 lety mlýn, později nazývaný Podbranský. Mlýn disponoval dvěma vodními koly a v roce 1379 byl pronajat rychtáři Peškovi za jeho služby městu. Další písemná zmínka pochází z roku 1565, z období renesance, kdy měl mlýn už „čtyři kola moučná“. V roce 1682 držel mlýn, tehdy již nazývaný Podbranský, pan Jakub Kerhart.

Další provozovatelé, rod Báců, o kterém máme první zmínku v roce 1698, získali budovu do dědičného držení výnosem arcibiskupa hraběte Braunera. Bácové ji užívali téměř 200 let, až do roku 1883, kdy stavení i s mnoha pozemky prodal František Báca Arcibiskupství pražskému. To mlýn pronajalo na sedm let Bohumilu Pittrovi z Březnice, a poté Bohumilu Sloupovi z Bukové. Kdo měl mlýn v nájmu v roce 1912, kdy vyhořel, se prozatím nepodařilo zjistit. Ještě před požárem zde fungovala čtyři kola, která poháněla umělecký válcový mlýn a pilu.

Po požáru již arcibiskupové původní provoz neobnovili, místo mlýna tu působila firma „Ferrum, akc. spol. pro průmysl železářský, továrna na stroje“. Namísto kol byla zakoupena Francisova turbína a podnik vybaven kovoobráběcími stroji. Za první světové války zde byla soustředěna pro Rožmitálsko typická řemeslná výroba cvočků, dále tu kompletovali granáty a obráběli pouzdra dělových nábojů. Po první světové válce se Ferrum rozpadlo a arcibiskupové objekt prodali V. Tomáškovi a ing. Kašpárkovi, kteří zde vytvořili firmu Roko – Rožmitálské kovozávody. Továrna produkovala třífázové elektromotory, elektrické svařovací stroje aj. Po zastavení činnosti v roce 1935 se o dva roky později ujali nové výroby synové V. Tomáška, Jan a Jiří. Společnost se jmenovala Kovoprůmyslové závody a až do roku 1943 pokračovala ve výrobě kovového nábytku a vzduchotechniky. Za okupace byl závod donucen převzít strategicky významnou produkci generátorů na výrobu dřevoplynu pro nákladní a osobní auta.

Po druhé světové válce se závod specializoval na senomety, v menší míře se vyráběly ventilátory a vzduchotechnická zařízení. Roku 1947 Kovoprůmyslové závody v Rožmitále předložily a později realizovaly projekt na novou turbínu systém Praga – Reifenstein o výkonu 45,5 HP.

Dne 1. 1. 1950 se bývalé Kovoprůmyslové závody přičlenily pod n. p. Agrostroj Prostějov a výrobní program byl rozšířen o další hospodářské stroje, např. pračky a mačkadla na brambory. V témže roce byla přikoupena sousední budova se stodolou a přestavěna na obrobnu, dále zavezena část rybníka Kuchyňky, čímž se alespoň trochu rozšířila kapacita podniku.

Rok 1954 byl velmi důležitý mezník, tehdy se zrušil provoz Chodských pil na předměstí a jejich areál byl přičleněn k závodu. Stejným způsobem přibyla o rok později i slévárna, a tak se strojní odlitky již nemusely dovážet z Prostějova. Ve slévárně se i nadále vyráběla kanalizační a stavební litina.

Rozšířený závod produkoval senomety, zrnomety, krouhačky řepy – elektrické i ruční, pračky brambor, náhradní díly. Výrobky se vyvážely především do Švýcarska, Holandska, Vietnamu, Číny a SSSR.

Sortiment se až do 90. let mnoho nezměnil. Po revoluci byl objekt v restituci navrácen potomkům bratří Tomáškových, ti jej pak v roce 2000 prodali městu Rožmitál pod Třemšínem, které v letech 2009 - 2010 nakonec celý areál adaptovalo na Podbrdské muzeum.

Zdroj: www.podbrdskemuzeum.cz