Autory pohádky Tři bratři jsou Zdeněk Svěrák, Jan Svěrák a Jaroslav Uhlíř. Dílo vzniklo spojením hudebních adaptací tradičních českých pohádek – Červená Karkulka, Šípková Růženka a O Dvanácti měsíčkách. Zdeněk a Jan Svěrákovi pak společně vytvořili příběh o třech bratrech, který tři původní miniopery spojuje v jeden ucelený děj. 

Na plátně se objevuje například zámek v Hluboké nad Vltavou, vodní mlýn v Hoslovicích a Borkovická blata.

Vodní mlýn Hoslovice
Vodní mlýn v Hoslovicích byla hlavní lokace, kde žili tři bratři a vyjížděli odtud do světa. „Snažili jsme se najít místo, které je dobově správné, ale které má charakter hnízda, něčeho příjemného, odkud může pohádka vznikat, a kam se ti bratři rádi vrací jako do útočiště. Hoslovický mlýn to všechno splňuje," řekl o skanzenu Jan Svěrák. V Hoslovicích našel štáb i spoustu zvířat, které nemusel vozit s sebou. „Akorát  nám správce říkal, jestli bychom si přivezli hnůj. On prý ho tam dříve měl, ale děti do něho skákaly a rodiče nebyli rádi,“ zmínil úsměvnou chvilku jeden z tvůrců pohádky.

Do pohádky se díky svým zkušenostem dostal také správce hoslovického mlýna Jaroslav Janout, zahrál si jednoho z cepníků, kteří mlátí obilí. „Štáb přivezl čtyři herce, kteří to měli dělat, ale ani jeden to neuměl. Zjistili, že jim to nejde. Já seděl na zápraží a smál jsem se. Jan Svěrák se zeptal, jestli to umím. Neskromně se přiznám, že ano, protože mlácení jezdím ukazovat do Německa nebo do zoo v Plzni,“ řekl Jaroslav Janout a neváhal poradit ani Oldřichu Kaiserovi, který byl obsazen do role hospodáře a otce bratrů.

Zámek Hluboká nad Vltavou
Filmová Růženka, kterou v pohádce zachraňuje jeden ze tří bratrů v podání zpěváka a herce Tomáše Kluse, žije v zámku v Hluboké nad Vltavou. Jeho podoba vás ale může v pohádce trochu zmást. „Zámek Hluboká jsme v pohádce umístili na horu Říp, udělali jsme takovou stolovou horu. Přidělali jsme Hluboké v počítači věže, například tu, která obrůstá trním. Tím si je Hluboká trochu nepodobná, ale její styl je nezaměnitelný,“ zmínil už dříve pro Deník režisér Jan Svěrák.

Jelikož je místo hodně turisticky oblíbené, mohlo se natáčet jedině v pondělí, kdy je zámek zavřený. „V jiné dny jsme točili pouze v zahradách, protože kdyby kvůli nám zámek zavřeli, ušlý zisk by byl tak obrovský, že bychom si ho nemohli dovolit zaplatit. To si mohou dovolit americké produkce. U jižních litinových teras zahrad jsme si vytvořili látkové baldachýny a ty samé jsme použili i na východočeském zámku Žleby, který reprezentuje interiéry Hluboké. Tam jsme natáčeli vnitřky, protože do zámku Hluboká jsme se nedostali. Scéna v kapli, kde se konají křtiny, vznikla v Kladrubech v západních Čechách, ale opět se zde objevují stejné vlajky a baldachýny. Šlo o to, aby se nám všechny zámky spojily dohromady," vysvětlil Jan Svěrák.

Borkovická blata na Táborsku
Další lokací, kde se natáčelo, byla Borkovická blata na Táborsku, kde žila bába z mokřin v podání Jiřího Lábuse. Takové místo hledali filmaři poměrně těžko. Měla tam být ještě přístupová cesta, po níž přijede kočár, nakonec ale zvolili místo, kde stejně cesta nebyla. „Vzali jsme tam jen koně a kočího a předstírali, že tam kočár stojí, ale ve skutečnosti tam nebyl,“ dodal k natáčení režisér.
Borkovická blata je přírodní oblast, kde žije řada chráněných živočišných druhů. Štáb tak musel respektovat chráněné území. Chýši umístili na polystyrenové pontony, které byly zalepeny do látky. Šlo o to, aby se polystyren nedrobil. Chýši na pontony umístili z loděk, z nichž se i natáčelo. Po natáčení zase chýši opatrně rozebrali a odvezli, aby nic nezůstalo.

Klára Alešová, redakce