V mládí to bývala častá havárka a vyměnit kolo, pro mne byla hračka. Teď jsem tu ale stál bezradně u auta s tím, že asi budu muset zavolat syna, i když vím, že on asi čas mít nebude.
Přistoupil k nám chlapec - pán v mladém věku - a ptal se, zda nepotřebujeme pomoc. Nesměle jsem přikývl a on se pustil ochotně do práce. I když musel chvíli čekat, než jsem našel hever a rezervu. Kolo vyměnil a já jsem mu byl nesmírně vděčen za tu pomoc mně, bezradnému starci. Moc jsem mu děkoval a snažil jsem se mu dát odměnu. Odešel s úsměvem. Běžel jsem za ním, ale nedovolil mi, abych mu ji dal. Ani proti jeho vůli do kapsy. Nakonec odpověděl: Vždyť jsou Vánoce.
A tak mu děkuji, bylo to pro mě nečekané, až dojemné, proto o tom píši.
Asi jsme také hodný národ.

Miroslav Vondřička, Strakonice