V ČLÁNKU NAJDETE:
Přestože na českém území už žádná aktivní sopka není, pozůstatků vulkanické činnosti je tu celá řada. Nejmladší z českých sopek – Železná hůrka - je stará jen 150 až 400 tisíc let, uvádí internetová encyklopedie Wikipedia.
„Název Železná hůrka je překladem z německého Eisenbühl. V jejím okolí se skutečně těžily od 17. do 19. stol. železné rudy, ve 13. až 16. stol. však také zlato,“ vysvětluje Agentura ochrany přírody a krajiny ČR.
Kde se Železná hůrka nachází
Železnou hůrku najdeme na Chebsku na severu Českého lesa u obce Mýtina. Lokalita u německých hranic byla dlouho součástí nepřístupného hraničního pásma, takže se o sopce moc nevědělo, natož aby se k ní mohlo chodit. Od roku 1961 je chráněna jako národní přírodní památka.
„Před druhou světovou válkou byla Mýtina poměrně velkou obcí, ve které žilo přes 800 obyvatel. A to téměř výhradně Němců. To se radikálně změnilo po odsunu v roce 1945 a po roce 1948, kdy se vesnice ocitla v těsné blízkosti hraničních zátarasů a byla tak izolovaná od okolí. Přes devadesát procent zástavby bylo zbořeno, dnes zůstává v devastované vsi jen několik posledních domů,“ píše dále Wikipedia.
Jak vypadá nejmladší česká sopka Železná hůrka:
Železná hůrka není - na rozdíl třeba od japonské Fuji - dominantou okolní krajiny. Ukrývá se mezi poli a lesíky a jedná se o nepatrné travnaté terénní návrší na okraji pole. Bývalá lomová stěna je otočená směrem na jih a není tak z české strany vidět.
Železnou hůrku jako první popsal Goethe
Jak připomněl web Klubu českých turistů z Tábora, počátek vědeckého zájmu o Železnou hůrku sahá do 30. let 19. století, kdy místo navštívil světoznámý německý básník a prozaik Johann Wolfgang Goethe. Ten byl velkým příznivcem geologie a Železnou hůrku popsal jako vůbec první.
close
info
Zdroj: Wikimedia Commons, Lubor Ferenc, CC BY-SA 4.0
zoom_in
Sopečná struska ze Železné hůrky
Kromě vědců však o na první pohled nenápadný pahorek začali jevit zájem také obyvatelé okolních obcí.
„Odebírali z něj škváru ke stavebním účelům. Snahu o záchranu Železné hůrky před odtěžením a zničením projevila řada badatelů, definitivní záchranu však ‚odklepl‘ až geologický průzkum v roce 1957, jenž zhodnotil zásoby materiálu vhodného pro stavby jako malé a nerentabilní,“ konstatoval turistický web.
Nahrává se anketa ...
Jak se k sopce dostat
K sopce se nedávno vydal i čtenář Deníku Miroslav Šindelář. „Značené cesty k Železné hůrce nevedou, jako orientační bod poslouží například skanzen Doubrava, odkud jsou to k bývalé sopce necelé tři kilometry. Kolem sopky vede z obce Mýtina žlutá turistická značka k turistickému přechodu Neualbenreuth vedoucímu do Německa, ke kterému vede asfaltová cesta (možný příjezd autem nebo na motorce),“ popsal pro Deník.
Odbočka k samotné sopce však v době jeho návštěvy značena nebyla a označovala ji pouze velká směrová tabule. „K sopce se dostanete po vyšlapané stezce přes pole a nebo po okraji remízku na dně nevýrazného údolí,“ přiblížil.
I Říp je sopka
Železnou hůrku má na svém seznamu také specializovaný web Sopky.info. Ten vysvětluje, proč se sopkám říká vulkány. „Je to po římském bohu Vulkánovi, který byl nebeským kovářem a bohem ohně. Svoji kovářskou dílnu měl v jícnu sopky, kde koval zbroj a zbraně pro boha války,“ uvedl.
Rovněž upozornil, že i zřejmě nejznámější česká hora Říp vystupující asi 200 metrů nad své okolí je ve skutečnosti vyhaslou sopkou, respektive obnaženým zbytkem sopouchu. Tedy kanálu spojujícího magmatický krb a sopečný kráter, kudy magma stoupá k povrchu.
Mohlo by se vám líbit:
Život na Zemi nemusí pocházet z vesmíru, mohl ho zažehnout sopečný blesk
