Taky ho měla jindy srazit ze schodů úderem pěsti do obličeje, takže utrpěl mj. podvrtnutí krční páteře. A stejné zranění taky měla způsobit 20leté dceři, když ji doma srazila a bila.


Okresní soud uznal paní Janu vinnou násilím proti skupině obyvatelů (tedy nebezpečným vyhrožováním) a dvěma trestnými činy ublížení na zdraví, za což jí uložil trest odnětí svobody na osm měsíců podmíněně.


Paní Jana se odvolala. V průběhu veřejného zasedání krajského soudu vzala její dcera zpět souhlas s trestním stíháním své matky. Obhájkyně zdůrazňovala rozpad manželství zúčastněných a majetkové spory v pozadí a mínila, že rodinní příslušníci mohli proti obviněné vypovídat účelově.
Krajský soud poté paní Janu zprostil obžaloby z onoho nebezpečného vyhrožování s nožem a případ údajného sražení ze schodů postoupil městskému úřadu.


Proti rozsudku podala státní zástupkyně dovolání k Nejvyšší soudu ČR. Brojila proti závěru, že výrok obviněné nemohl v kritickém okamžiku u napadeného manžela vzbudit důvodnou obavu z uskutečnění jednání, jímž mu hrozila. Soud měl uvážit to, že výhrůžka usmrcením představuje v daném případě vyvrcholení mnohaletých sporů a že byla pronesena za situace, kdy obviněná přiložila poškozenému kuchyňský nůž ke krku a ten se proti jejímu jednání nemohl nijak bránit.


První noc po pronesené výhrůžce strávil poškozený ze strachu z obviněné uzamčen v dětském pokoji a následně se ze stejného důvodu přestěhoval do samostatného bytu v druhém patře domu. Strachem z obviněné, jakož i dalšího vyhrocení situace v době, kdy se dcera připravovala k maturitě, logicky vysvětlil důvody prodlení v podání trestního oznámení.


Státní zástupkyně má výhrady i k předání případu napadení na schodech městskému úřadu. Při svém útoku musela být obviněná srozuměna s tím, že se poškozený nachází v nestabilní poloze a úder pěstí do obličeje bude mít za následek pád ze schodiště. Je tedy zřejmé, že její jednání směřovalo ke způsobení újmy na zdraví.

Zvážit znovu

Nejvyšší soud se rovněž neshodl s názorem krajského soudu, že poškozený nedal najevo obavu o svůj život či zdraví – z jeho jednání je patrné, že takovou obavu měl. Je–li zjištěno, že obviněná svou výhrůžku pronesla způsobem popsaným v rozsudku soudu prvního stupně, jestliže vyšlo najevo, že byla schopna uvedenou výhrůžku v budoucnosti uskutečnit, je nepochybné, že toto jednání mohlo zcela opodstatněně u poškozeného vzbudit důvodnou obavu.


K napadení na schodech Nejvyšší soud připomněl, že obviněná manžela udeřila pěstí do obličeje v momentě, kdy se nacházel na druhém či třetím schodu, následkem čehož ho srazila do rohu chodby pod schodiště. Nelze se ztotožnit se závěrem soudu odvolacího, že takové jednání je nutno posuzovat příslušným orgánem jako přestupek. Je evidentní, že obviněné lze přičítat způsobení toliko nepatrného zranění. Krajský soud však podle NS nevzal v úvahu, jaké možné následky na zdraví poškozeného mohly v důsledku jejího jednání vzniknout.


Nelze pouze na základě samotného zjištění, že poškozenému byla způsobena pouze nepatrná oděrka na rtu, činit jednoznačný závěr, že toto jednání není trestným činem.


Proto Nejvyšší soud rozsudek Krajského soudu v Č. Budějovicích částečně zrušil a věc vrátil druhé instanci k novému projednání a rozhodnutí.