Ve všem tom marasmu současného světa občas probleskne nadějné světýlko. Tento týden jich bylo dokonce několik. Cenu Arnošta Lustiga si v jejím desátém ročníku odnesl Šimon Pánek, ředitel organizace Člověk v tísni. V každé vypjaté mezinárodní situaci právě ona vysílá své lidi na místo a pomáhá lidem v nouzi.

V úterý se veřejnost dověděla, že vítězem mezinárodní soutěže na výstavbu Vltavské filharmonie se stalo dánské studio Bjarke Ingels Group. Osobně bych možná dala přednost návrhu Petra Hájka, který skončil čtvrtý, ale to nehraje roli. Soutěž byla férová a transparentní, což je v tuzemských podmínkách a při vzpomínce na Kaplického Blob téměř zázrak. Dánský projekt chválí přední čeští architekti, takže zbývá jen doufat, že se záměr nezadrhne a v roce 2032 se Praha bude moci chlubit skvělou multifunkční budovou.

Kateřina Perknerová
Babišova nekampaň

Ve čtvrtek se lidé rozloučili s mecenáškou umění a mimořádnou ženou Medou Mládkovou. Bez ní by svět neobjevil Františka Kupku a Praha by neměla fantastické Museum Kampa. Jak tyto tři momenty souvisejí?

Zatím asi nijak, což je chyba. V amsterodamském Rijksmuseu jsem si uvědomila, co všechno je v českém školství špatně. Během prohlídky jsem tam napočítala pět skupinek dětí. Myslíte, že unuděně procházely sály s Rembrandtovými obrazy? Ani náhodou. Seděly na zemi kolem svého učitele a povídaly si. O příběhu slavného plátna Noční hlídka, o koloniální minulosti Nizozemska nad historickými mapami, o původu unikátních mincí ve zdejší knihovně. Takto probíhá moderní vyučování.

Ministr školství Petr Gazdík včera představil tým svých poradců. Jedno pozoruhodné jméno vedle druhého. Namátkou Jan Konvalinka, Jiří Padevět, Daniel Prokop, Radko Sáblík, Ondřej Šteffl nebo Jana Straková. Všichni se shodují na tom, že klíčovou osobností ve vzdělávacím procesu je ředitel, že se musejí odstranit nerovnosti mezi regiony a žáky z odlišných socioekonomických vrstev, že dnešní výukový obsah i forma nemají směřovat k roku 2030, ale mnohem dál. A že nezbytné je o tom přesvědčit především rodiče.

Martin Komárek
V burkinách i nahoře bez

Právě proto by učitelé měli vyrazit na Kampu, k Vltavě na místo budoucí filharmonie nebo za terénními pracovníky Člověka v tísni. Takto získané vědomosti by podpořily rozvoj jejich osobnosti a talentu i ctižádostivost. A také pýchu na zemi, jež zrodila Františka Kupku, Medu Mládkovou, Šimona Pánka nebo Petra Hájka.