Proč si ji zaslouží? Nejen proto, že je to obor, který byl koronavirovou krizí těžce zasažen. Současnost stižená nákazou falešných virálních informací potřebuje seriózní média stejně naléhavě jako lék proti covidu.

Pomoc těm, které postihla krize, je nejen spravedlivá, ale i prospěšná pro ostatní. Nastartuje totiž znovu ekonomický růst. Vláda chce rozdat bilion korun, Evropa tři čtvrtě bilionu euro. Amerika chystá bilion dolarů. U nás dostali přímou podporu živnostníci. Firmy mohou využívat kurzarbeitu. Lázním pomáhají vouchery. Naposled schválila vláda dvě miliardy na budování cyklostezek. Seznam příjemců pomoci je dlouhý. Zatím v něm chybí média.

Na jednu stranu je to pochopitelné a diskuse nad návrhem Kláry Dostálové to dokazuje. Kdo a kolik má dostat? A není to vlastně vládní ovlivňování médií? A proč by měl být příjemcem grantů i miliardář, který je shodou okolností premiérem a rozhoduje o nich? Přímá pomoc je problém. Existuje však jednoduchá a spravedlivá cesta, jak zmírnit dopady krize na média. Tou cestou je snížení sazby DPH. V mnohých vyspělých státech platí už dávno. A média si tuto nepřímou podporu zaslouží i u nás.

Byla snad koronakrizí zasažena málo? Naopak. Například na novinách a časopisech se pozastavená ekonomika podepsala hned dvakrát. Firmy snížily výdaje a drasticky omezily inzerci. Lidé zůstávali co nejvíce doma a mnozí měli obavy nakupovat v trafikách a stáncích.

Bez příjmů z prodeje a inzerce nemohou noviny a časopisy existovat.

Karanténa podtrhla i jinou věc: Lidé média potřebují. V nezvyklé situaci měly ověřené informace cenu zlata. A ty poskytují právě seriózní noviny, servery, rozhlas a televize. Nikoli sociální sítě a alternativní weby, jimiž se šíří záplava domněnek, výkřiků, polopravd či přímo hoaxů.

Seriózní informace se stávají nedostatkovým zbožím. Bez nich však hrozí demokratické společnosti kolaps podobný tomu, jako kdyby přestalo fungovat zdravotnictví.

V řadě vyspělých států si to politici uvědomili už dávno před útokem viru. V některých zemích mají tištěná média nulovou sazbu DPH (Velká Británie, Dánsko) jinde, jako v Itálii, Švýcarsku či Francii, výrazně sníženou. Mnohde se jim dostává přímé pomoci. V Rakousku mohou žádat o státní granty, jinde mají zase snížené nájmy pro redakce.

V našich podmínkách to zatím zní jako sci-fi. Chceme-li však udržet kontakt s nejvyspělejšími zeměmi, musíme mít nejen silnou ekonomiku ale i silné seriózní noviny.

Na stabilitě kvalitních médií však vydělají všichni občané. Snížení či zrušení DPH je formou pomoci, která je spravedlivá a nestranná, nikoho k ničemu nezavazuje. Zároveň je to věc jednoduchá k zařízení a okamžitě účinná.

Bez této podpory hrozí novinám a časopisům, soukromým rádiím a televizím totéž, co jiným podnikům, postiženým krizí. Budou muset škrtat v rozpočtech a propouštět. Omezí své služby. Některé zkrachují.

Politici mohou dát od výbušného problému ruce pryč. Mohou ponechat seriózní nositele informací osudu, který si sami nezavinili. Pak ale riskují, že tu nebude nikdo, kdo uvede na pravou míru dezinformace a lži. Nikdo, kdo pomůže lidem s orientací v složitém a nebezpečném světě.