Dne 30. září 1934 otiskl časopis Národní politika ve svém nedělním čísle tuto zprávu: „Senzační objevy ve zříceninách hradu Helfenburka. Minulý čtvrtek pracoval dělník Bílek na vykopání mohutného pařezu z poraženého stromu, vyrostlého v rozvalinách jedné palácové síně hradu Helfenburku. Při vyvrácení pařezu zřítila se náhle stará spodní klenba, o níž se nevědělo, že je pod troskami, a pohltila dělníka i s pařezem. Na jeho zoufalý pokřik sběhli se lidé z lesa a za vedení hajného podařilo se jim vyprostiti těžce zraněného Bílka. Při dalším kopání přišlo se na chodbu, zavalenou zvenčí zamechovatělým balvanem, kde se hemžily zmije, a odtud šikmo dolů narazili na severní straně na temně dunící prostoru, uzavřenou zachovalými dubovými dveřmi se silnými železnými závorami. V podzemní jeskyni nalezeny tu byly tři stříbrné rakve větší a dvě cínové menší, po stěnách visely kordy a různé zbraně, kolem rakví nakupeny byly dělové koule, ve výklenku napůl zasypána stála alabastrová váza se zlatými mincemi z doby krále Rudolfa II. ve váze 1 kg. Odbor Klubu čsl. turistů v Bavorově pod Helfenburkem převzal tento vzácný nález v opatrování, neboť jeho jednatel, knihkupec Soukup, chystá se na Helfenburce zřídit museum, pro které má již více materiálu z nalezených předmětů při kutání ve zříceninách. Nález pokladu vzrušil celé okolí, takže zájem o nové práce na hradě je nyní všeobecný a plný mocného vzpružení. Je škoda, že nález pokladu byl hlášen opožděně, kdy leccos prý se již ztratilo a bylo zašantročeno po okolí.“

Tato zpráva skutečně vzbudila velký rozruch v celé turistické veřejnosti a rovněž i ve vědeckých kruzích, byla však úplně vymyšlena. Jakmile redakce Národní politiky zjistila, že pisatel této senzační zprávy ji podvedl, podala trestní oznámení na četnické stanici v Bavorově a prosila o vypátrání a oznámení pisatele. Také Zemský úřad v Praze a Okresní úřad v Písku nařídily vypátrat a oznámit autora článku.

U funkcionářů turistického odboru Klubu čs. turistů v Bavorově a u jednatele Sboru pro záchranu Helfenburku knihkupce Františka Kohouta z Bavorova vzbudil článek velké rozhořčení. Zvláště pak poslední větou se cítili napadeni i dělníci pracující na opravách hradu Helfenburku a obviněni přímo ze zatajení nálezu a z krádeže nalezených věcí.

Bylo tedy zahájeno dlouhé pátrání. Až dne 12. prosince mohl velitel četnické stanice v Bavorově vrchní četnický strážmistr Tábor sdělit tehdejšímu Okresnímu soudu ve Vodňanech, že autorem smyšlené zprávy je důvodně podezřelý jedenadvacetiletý Václav Málek, zaměstnaný jako úřední praktikant u První české vzájemné pojišťovny ve Vodňanech. Bylo zjištěno, že nepravdivá zpráva byla psána na psacím stroji v kanceláři této pojišťovny. Originál té zprávy byl opatřen razítkem „Inž. E. Šebesta, Bavorov u Vodňan“. Rukou pak bylo pod zprávou napsáno: V Bavorově 28. IX. 34 Inž. E. Šebesta.“

V Bavorově však žádný inž. E. Šebesta neexistoval. Byl tam však hotel Šebesta, v němž bydlel Václav Málek, jehož matka byla nájemcem tohoto hotelu. Málek z Bavorova do zaměstnání dojížděl.


Ústřední četnické pátrací oddělení v Praze dostalo za úkol vypracovat znalecký posudek na základě porovnání strojového písma vymyšlené zprávy a dalších tří dokladů. Znalec jednoznačně určil, že všechny doklady jsou psány jedním psacím strojem z kanceláře První české vzájemné pojišťovny ve Vodňanech.

Okresní soud ve Vodňanech po seznámení s těmito skutečnostmi však nepokládal celou záležitost za tak závažnou, aby bylo nutno Václava Málka soudit a potrestat; řízení bylo podle § 90 tehdejšího trestního řádu zastaveno.

Karel a Věra Kuncipálovi