VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Růženku jsem hodně bacila, chtěla jsem ji zabít

Prácheňsko – Jménem Jeho celičenstva, Jménem republiky: Marie byla dána do ústavu choromyslných. Čin spáchala v afektu.

18.10.2010
SDÍLEJ:

Ilustrační fotoFoto: DENÍK

Koncem září vystupuje slunce ráno často z bílých mlh, přes poledne vypije všechnu rosu ze země a zanedlouho už zase sestupuje a kloní se ke kopcům. Den se krátí, začíná podzim. Práce na polích však plyne rychlým tempem; je čas vybírání brambor.

Čtyřicetiletá Anna Maříková vybírá 22. září 1898 kousek od domova na poli brambory. Má sebou šestnáctiletou dceru Marii a devítiměsíční dcerušku Růženku. Marii měla za svobodna. A protože od mládí pracovala ve službách u hospodářů, dala dcerku na vychování své matce, která bydlela společně se ženatým synem. Anna Maříková přicházela za Marií zřídka. Když bylo dceři deset let a matka ji přišla navštívit, sousedky jí řekly, aby svou dceru u babičky nenechávala, že ji mladá tluče do hlavy a že proto je „holka jako pitomá“. Maříková si tedy vzala Marii k sobě. Ta se neuměla obléknout, umýt, ve škole neprospívala. Pracovala jen když chtěla, ale její práce za mnoho nestála. Tak rostla. Když bylo Marii čtrnáct let, matka se provdala za čeledína z panského dvora v Kaleticích. Za rok se manželům narodila Růženka, kterou matka opatrovala většinou sama. Pracovala–li na dvoře nebo mimo domov, brávala si Růženku sebou, zřídka ji svěřovala Marii, ale v tom případě vždy jen na krátkou dobu, bála se, aby se jí v důsledku neopatrnosti Marie něco nestalo.

Je čtvrtek odpoledne. Růženka je mrzutá, zlobí. Matka dává dítěti na hraní brambor v podobě panáčka. Růženka si však nechce hrát – pláče. Maříková nosila jindy dcerce sebou na pole láhev s mlékem. Tentokrát ji nevzala – cucáček praskl a nový nestačila koupit. Posílá tedy Marii s nemluvnětem domů, aby mu dala napít mléka – přijde brzy za nimi. Na cestě z pole domů nepřestává Růženka plakat. Marii pláč dítěte vadí, rozrušuje a rozčiluje . . .

Marie pak u soudu vypovídá: „Růženka mi brečela, proto jsem jí na cestě nafackovala a hodně do hlavy natloukla bramborem. Brambor byl jako panáček, tloukla jsem ji do čela a na stranu. Ona ještě více brečela. Když jsem přišla domů, praštila jsem s ní do kolíbky, až to hodně bouchlo. Jestli se o kolíbku bouchla, to nevím, přestala hned plakat. Máma potom přišla domů a dávala Růžence pít, ale ona zvracela. Máma se mě ptala, jestli jsem jí něco neudělala, já řekla, že jsem jí natloukla a že jsem s ní bouchla do kolíbky. Brambor jsem uvařila k večeři, pak jsem se o Růženu nestarala. Já malé děti nemám ráda, ony na mne pokřikujou. Také Růženu jsem neměla ráda, protože máma chtěla, abych ji chovala. Máma mi ji málo dávala chovat, že prý bych jí mohla něco udělat. Já Růženu hodně bacila, chtěla jsem ji zabít, aby mě nezlobila. Teď je mi to líto. Jindy jsem ji nebila.“

Při dalším líčení Marie smutně prohodí: „Chci už jít domů, stejská se mně, ale když chtějí, tak tu zůstanu.“

Marie vypovídala děj útržkovitě, po dlouhých domluvách, po položení otázky na jednotlivou okolnost. Jinak odpovídala většinou „jo“ nebo kýváním hlavy. Bez příčiny se ušklíbala, plakala.

Nevlastní otec Mariin vypověděl: „Je to přes dva roky, co jsem si svoji ženu vzal. Měla za svobodna dceru Marii. Pozoroval jsem, že Marie není smyslůschopná jako jiná děvčata. Nebyla hovorná, někdy byla hrubá, jindy prchlivá, aniž k tomu měla příčinu. Dovedla jednoduché domácí práce, uměla se obléci, umýt. Dělala na mne dojem trochu přiblblé holky, jinak to byla ale holka tichá a hodná. Růženku si žena opatrovala většinou sama. Co Marie s dítětem dělala, nevím. Přijel jsem domů večer a našel Růženku nějak nemocnou, kroutila hlavičkou, očičkama, když jí dala žena pít, zvracela. My jsme nad malou plakali, ale Marie jen mlčky stála a byla ke všemu lhostejná. Myslím, že vůbec nechtěla dítěti ublížit. Rozzlobila se na ni, že pláče a nedovedla uvážit, co z jejího činu vzejde. Nebyla to holka zlá. Když na ni kluci ve dvoře pokřikovali, ona se jen „utrhla“, ale nikdy je netloukla.“

Růženka druhý den, 23. září, na následky těžkého poranění, zemřela. Lékařský posudek: výron krve na mozek, který vznikl zlomením kosti lebeční. Včasnou a vhodnou pomocí by smrt nemohla být odvrácena. Dítě mělo dále četné krevní podlitiny v obličeji a krvácelo z nosu.

Marie vzhledem k jejímu duševnímu stavu a s ohledem na veřejnou bezpečnost byla dána do ústavu choromyslných. Čin spáchala v chorobném afektu (vzrušení mysli), jenž byl projevem jejího psychického defektu, který jí byl buď vrozený, anebo který, a to spíše, získala následkem bití do hlavy v útlém věku.

Věra a Karel Kuncipálovi

Místo události:
18.10.2010 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Samice losa evropského, kterou srazilo auto u Studánek.

Další los zahynul na silnici Českokrumlovska

Poškozený beton tribuny propouští vlhkost do garáží, které jsou pod  tribunou umístěné.
5

Na Křemelce dojde k opravě tribuny

Blatná láká na slavnosti rybolovu a rybářství

Blatná - Prodej a ochutnávka rybích specialit nemůže chybět. Zahraje Sešlost, a budete-li chtít, můžete si koupit třeba živého kapra.

Strakonická farnost odemyká kostely

Strakonice - Kvůli bezpečnosti zatím církevní stavby nemohou být otevřeny celoročně jako u sousedů v Rakousku.

Parkán na pouti nemůže chybět

Strakonice - Podskalí a hlavní prostory pivovaru Dudák budou v sobotu 24. června opět po roce patřit Pivovarské pouti.

Z chaty rodinný dům – proměna je možná, ale má svá úskalí

Přestavba víkendové chaty na rodinný dům je v Čechách celkem obvyklá věc. Jenže ne vždy to funguje. Bohužel ne vždy totiž investor pochopí, že trvalé bydlení potřebuje něco jiného než chata. Pojďme se podívat na zajímavý návrh rekonstrukce chaty na moderní rodinný dům.

Předvolební speciál deníku: Jak splnila vláda své sliby?

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies