Na strakonickou nemocnici vzpomínám moc rád

S docentem Dimitrijem Slonimem jsme se potkali v roce 1961, kdy jsem léčil jeho dědečka pana Chlupsu z Blatné, starostu Sokola a blatenského písmáka. Pamatuji se na jeho eminentní zájem o dědečkův zdravotní stav a naopak na jeho slova, jež vypovídala o lásce k němu.

V té době jste byl již uznávanou vědeckou kapacitou, a to jak u nás, tak v zahraničí. Povězte nám něco o vašem dětství a mládí.

Narodil jsem se v roce 1925 v Praze. Rodiče se v mých pěti letech rozvedli, a tak mne vychovávali prarodiče František a Marie Chlupsovi v Blatné, kde jsem chodil do obecné školy. Ve Strakonicích jsem absolvoval gymnázium a maturoval v roce 1944. V letech 1944 až 45 jsem pracoval jako laborant ve strakonické nemocnici.

Jaké byly začátky vaší medicínské a vědecké dráhy?

Od roku 1940 se datuje můj zájem o mikrobiologii. Tehdy jsem začal studovat dostupnou odbornou literaturu a obstaral si mikroskop. Po osvobození v roce 1945 jsem studoval na lékařské fakultě KU a promoval v červenci 1951. Již v době studií na lékařské fakultě jsem začal vědecky pracovat pod vedením prof. Patočky.

Jak vzpomínáte na vaše působení ve strakonické nemocnici?

Vzpomínám rád. Poznal jsem tam několik vynikajících osobností – především Hloucala a Cvrčka. Byla to skvělá příprava pro vysokoškolská studia. S docentem Hloucalem jsem později spolupracoval a publikoval několik odborných prací.

Co byste na závěr vzkázal čtenářům Deníku, co vám dává Blatná?

Blatná mi dává především klid. S klidnou duší pak žiji v přesvědčení, že život je krásný. Jsem životním optimistou a vnímám citlivě i to, jak Blatná v posledních letech zkrásněla. Všem lidem vzkazuji, aby si vážili cenné devizy nám vymezeného životního času a aby dělali vše pro své zdraví. Úžasný technologický rozvoj se rychle rozšiřuje, stává se samozřejmostí. Mezi lidmi je třeba rozšiřovat též humanitní ideály – včetně skromnosti a zdvořilosti.

Popsat vaše obrovské dílo v tomto krátkém pojednání je nemožné, vyžadovalo by to rozsáhlou monografii. Pokusme se alespoň heslovitě shrnout výsledky vaší celoživotní činnosti vyplývající z vašeho nadání, cti, slušnosti a mravenčí práce. Celou vaši dlouholetou činnost lze rozdělit do několika kapitol: výzkum a výroba, pedagogické aktivity, působení ve Světové zdravotnické organizaci, četné odborné a jiné publikace a konečně pracovní vyznamenání a uznání. Většina zdravotníků o vás ví, že jste spoluautorem likvidace dětské obrny v naší zemi. Díky živé orální vakcíně jsme se v roce 1961 stali prvním státem na světě, který dosáhl úplného vymýcení dětské obrny (v Anglii po nás za 12 let, v Evropě eradikace v roce 2002).
Stal jste se spolu se Salkem a Sabinem světovým pojmem. Vedl jste 30 let virologický odbor Ústavu sér a očkovacích látek v Praze. Toto pracoviště se dostalo pod vaším vedením na špičkovou světovou úroveň. Mimo vakcíny proti dětské obrně jste vyvinuli výrobou vakcíny proti neštovicím, vzteklině a spalničkám.

Pane docente! V tomto týdnu 4. srpna jste se dožil ve vynikající psychické i tělesné kondici 85 let. My vám k tomu upřímně blahopřejeme. Miliony lidí na celém světě vám vděčí za vaše vědecké objevy, jež je uchránily před zhoubnými následky řady infekčních chorob. Zařadil jste se tak mezi špičky naší i světové lékařské vědy.

Ivo Apetauer