S hokejem Tereza zamíří snad i do zámoří

Patnáctiletá Tereza Vanišová hájila barvy České republiky při nedávném hokejovém mistrovství světa žen do 18 let ve Zlíně. Už má dokonce i nabídky do zámoří. Všechno to začalo, když sledovala staršího bratra při trénincích a zápasech.

Poprvé na bruslích stála asi pěti letech. „S rodiči jsme s bratrem jezdili po zimních stadionech. Hokej se mi začal líbit, tak jsem to zkusila,“ prozradila křehká dívenka, do které by na první pohled nikdo neřekl, že dělá takový tvrdý sport.

Šampionát ve Zlíně pro ni byl zážitek hned ve dvou rovinách. Jednak to byla první zkušenost na skutečně světové úrovni. Co má ale stále v živé paměti, je zápas o páté místo v Přerově před více než třemi tisíci diváky. „Před tolika lidmi jsem zatím nehrála. Byla to úžasná atmosféra, jak všichni fandili,“ zavzpomínala.

Otec Rudolf Vaniš dodává, že Tereza dala na mistrovství tři branky ze sedmi, které Češky vstřelily. „V kanadském bodování tam byla první,“ hlásil hrdě.
S hokejem Tereza začínala ve Strakonicích, dnes hraje za Písek. V ženském hokeji nastupovala za Beroun, pak za Plzeň a čerstvě má registraci do pražské Slavie.

V žákovském hokeji Tereza kluky kolikrát i přebruslila

Bruslit se patnáctiletá hokejistka Tereza Vanišová učila u Josefa Kubíčka a Jaroslava Waltera, kteří ve Strakonicích k hokeji dostali hodně dětí. U jejích skutečných hokejových začátků pak byl jako trenér Jan Rybáček. „Vzpomínám si na tu dobu dobře. Bylo to něco neobvyklého – holka, která hraje hokej. Do té doby jsem takovou zkušenost neměl. Byla to pro mě o to radostnější práce, že byla už tehdy moc šikovná. Troufám si říct, že byla možná lepší než někteří kluci,“ poohlédl se.

Podle otce Rudolfa Vaniše se holky vyvíjení rychleji a v mladším věku s kluky naprosto drží krok. Zlomové období podle něj přichází kolem patnácti let. To potvrzuje i sama Tereza. „Je to už těžší, kluci jsou silnější a větší,“ naznačila. Nicméně úroveň tréninků i konkurence je v klučičím hokeji větší, a tak chce u nich vydržet co nejdéle.

Ve Strakonicích hrála Tereza asi do šesté třídy, pak přijeli z Písku, aby šla hrát s nimi. Začala tedy tam. Extraligu mladšího dorostu, co Písek hraje, vidí otec Rudolf jako maximum. „Taková soutěž je pro holky asi vrchol,“ dodal. Na druhou stranu si myslí, že kdyby ji někdo posuzoval a nevěděl, že v tom dresu je holka, byla by naprosto na jejich úrovni. „Řada lidí u nás se ale na ženský hokej stále kouká skrz prsty,“ poznamenal.

Letos Tereza hrála jak s ženskou reprezentací, tak s tou do osmnácti let. Zlínské mistrovství světa v této kategorii bylo zároveň první možností srovnání se světovou špičkou, což je dnes Kanada a USA. „Myslím si, že dvě tři holky z těch českých by za Ameriku klidně mohly nastoupit. Včetně Terezy,“ naznačil.

Už před koncem základní školy přišly první zahraniční nabídky. Tereza měla možnost jít do Ameriky. Také o tom stále sní. S rodiči to ale zatím zavrhli. „Nebudu moct hrát hokej do padesáti, skončím třeba ve třiceti, tak musím mít nějaké vzdělání,“ podotkla. Šla tedy do Strakonic na gymnázium a po maturitě se uvidí. Proti její zahraniční zkušenosti otec rozhodně nic nemá. „Měla by se někam ven podívat, to ano. Snad ne jen kvůli hokeji, ale i kvůli jazyku,“ poznamenal.

Snem Terezy by bylo stát se veterinářkou. To ale ani ona nevidí reálně. „S hokejem to asi nezvládnu. Zvlášť když bych po gymnáziu šla někam do ciziny, pak se vrátila a chtěla si dodělat nějakou vysokou,“ vysvětlila.

Jinak ji baví všechny sporty, hlavně ty kolektivní, stíhá samozřejmě jen hokej. Na podzim si ale našla čas i na taneční, i když několik lekcí musela kvůli zápasům vynechat.