V domově se staráte o děti v rodinné buňce. V čem je lepší než klasické ubytování na pokojích?
Rodinná buňka je vlastně uzavřený samostatný byt, kde máme svůj obývák, kuchyni, pokoje i příslušenství. Určitě je to pro děti lepší, učí se starat samy o sebe. Sami si tam uklízíme, myjeme okna, ale i vaříme nebo pečeme.

Se svým pekařským uměním se děti nedávno zúčastnily soutěže. . .
Pravidelně pečeme vánoční cukroví a perníčky. Letos jsme se dostali do akce o nejlepší vánoční perníček, kterou vyhlásila vláda. V pondělí jsme byli my i ostatní dětské domovy pozváni na vládu, kde bylo pro děti připraveno pohoštění, navštívili jsme zasedací síň a každý dětský domov dostal nějaký dar.

Co jste si odvezli vy?
Knihu o Praze, nějaké brožury, hru, vlastně ani nevím, co všechno, ještě jsem to důkladně neprohlédla.

Před dětským domovem jste pracovala v mateřské škole a na učilišti. Kde vás to bavilo nejvíc?
Tady je ta práce taková různorodá, to mi vyhovuje. Za dětmi v mateřské škole nebo na učilišti stojí rodiče. Když je nějaký problém, obrátíte se na rodiče. Tady se musí řešit všechno od začátku do konce, protože místo rodičů tady fungujeme my.

Chtěla jste vždycky pracovat s dětmi?
Vlastně ano, už jako holka jsem se ráda starala o mladší děti v mém okolí. Sama mám děti i vnoučata, mám ráda kolem sebe děti.

Co vás na vaší práci nejvíc baví?
Práce s dětmi jako taková a různorodost, jak už jsem zmiňovala. Nevíte dne ani hodiny, co se stane.

Co vám naopak na práci vadí?
Vadí? Asi přístup některých dětí k nám a k sobě samotným. Není to vždycky ideální, dovolí si někdy víc, než by měly. I když jsou tady a rodiče se o ně nestarají, jsou pro ně vším. My pro ně zase tolik neznamenáme, i když vím, že nás mají také rády.