Dudácký festival mě dostal nejvíc ze všech

Většinou tě lidé znají jako DJ, ale já vím, že studuješ odlišný obor. Můžeš nám prozradit, jakou školu studuješ a co plánuješ dál?
Je to tak. Studuji Fakultu strojní na Západočeské univerzitě v Plzni se zaměřením na průmyslový design. A co plánuji? Po získání Bc. pojedu studovat hudební produkci do anglického Oxfordu.

V současné době jsi celorepublikově docela vyhledávaný DJ. Jak ses jako strojař k této aktivitě dostal a jaké hudbě se věnuješ?
K muzice mě to táhlo vždy. Do svých 16 let jsem se setkával pouze s DJi, kteří pouští cd jako “živá hrací skříň“ a vlastně neprojeví žádnou velkou kreativitu. Proto jsem kromě spousty hudebních nástrojů nemohl najít, proč mě to k hudbě tak táhne. V 17 letech jsem viděl, co jde s hudbou opravdu dělat a tak mě to uchvátilo, že už nebylo cesty zpět. Jako DJi a producentovi v elektronické hudbě se otvírají možnosti jak elektroniky, tak logického myšlení a uplatnění vlastní kreativity a originality. To je to, co jsem hledal.

Vidíš do budoucna svoji kariéru spíše v DJingu, nebo ve strojařině a proč?
Nejlepší DJové a producenti světa mají většinou vysoké školy a co tak pozoruji, jsou to právníci, programátoři, architekti a podobně. To ukazuje, že není tak podstatné, co člověk studuje, ale jak kreativním mozkem ho příroda a rodiče obdaří. Každopádně musím nejdříve dodělat školu a poté se plně oddám hudební produkci.

Jaké jsi zatím slavil největší úspěchy jako DJ a na jakých větších akcích jsi vystupoval?
Jsem zdravý, mám úžasné rodiče, sestru, přátele a lidi kolem mě. Ale celkově o úspěších nerad mluvím, protože to beru spíše jako povel “Jaříne, makej, makej, makej “ . Hrál jsem na téměř všech zásadních akcích a festivalech v ČR jako Summer of love, Apokalypsa atd., atd., mám svoji rádiovou show, vydal jsem desku, vystupoval v televizích a rádiích... nevím co ještě, ani se mi o tom moc nechce přemýšlet, beru to pouze jako dobrou motivaci, která mě žene dál.

Jaká akce, jíž jsi se zúčastnil, tě nejvíce oslovila?
To byste asi nečekali, ale ze všech akcí mě nejvíce dostal dudácký festival ve Strakonicích. Zúčastnili jsme se tam takové malé after party a tak maximálně lidskou atmosféru jsem v životě nezažil. Dva dudáci hráli jak o život, jeden skotský bubeník bubnoval na kýbl a tančili mladí, staří, všichni a všichni se maximálně bavili. Žádná zášť, všichni byli absolutně otevření a vstřícní. Budu si to pamatovat celý život. Bylo to neuvěřitelné !!!

Co tě dokáže vždy spolehlivě vytočit?
Tak to je velice těžká otázka, jelikož se nemám potřebu nějak vytáčet. Ovšem jedna věc mi vždy spolehlivě zaklesne hlavu do dlaní, a to je znělka Strakonické televize. Jednou jsem tady měl ve studiu pozvané muzikanty z Prahy a zašli jsme večer na nějaký film do kina, a jak se rozjel strakonický zpravodaj, tak vyprskli smíchy a jen se na mě podívali a řekli: “Jardo, to si děláš srandu?“ V tu chvíli jsem nebyl schopný nic říct a bylo mi hned jasné, že by bylo dobré s tím něco udělat. Proto bych si přál dát Strakonické televizi znělku, která by byla trochu vyspělá a kamarádila by se s rokem 2010 a dál.

Ty sám kromě DJingu hudbu i vytváříš. Kam směřuješ svoji hudební produkci a čím se v tvorbě inspiruješ?
Dělám elektronickou muziku. Díky jistým televizním stanicím, které házejí do jednoho pytle všechny její odvětví a prezentují ji naprosto scestným způsobem, mají o ní někteří lidé špatné mínění. Fakt je, že elektronická hudba v dnešní době je velmi elegantní, plná umění se spoustou hudebních nástrojů a hlavně za posledních 5 let vystřelila díky technickému pokroku na opravdu vysoký level s porovnáním s ostatními hudebními styly. Fakt je už jen to, že vyprodává po celém světě nespočet hal a slyšíte ji ve většině reklam a hudebních podkladech a ani nevíte, že právě posloucháte to, co třeba tak chorobně odsuzujete. A ještě si poklepáváte nohou. Svou produkci nikam nesměřuji. Chci světu něco dát. Chci ji dělat nadčasově a chytře. Co se inspirace týče, většinou v rozhovorech říkám, že ji beru při létání, ale když děláte něco opravdu srdcem a ne kvůli úspěchu, dělá se to samo.

Máš vůbec nějaký volný čas a pokud ano, jak ho trávíš?
Volný čas je pro mě něco, co je nesmírně vzácné. Mám nespočet zálib. Miluji létání ve větroních, snowboarding, horolezectví atd. Bohužel, jak škola, tak hraní si berou obrovskou daň. Bohužel mi na volné aktivity moc času nezbývá. Obzvláště po strakonickém letišti se mi už doslova stýská, protože lidi, co na něm působí, mám rád. Jsou to profesionálové a moji skrytí životní učitelé.

Máš strach ze zubního lékaře?
Myslíš z mojí mamči? Vím, že na lidi, které má na křesle, je mílius a tohoto privilegia se občas snažím využít. Ovšem musím se přiznat, že jí raději jezdím opravovat počítač nebo si hrát s jejím křeslem. Zuby jsem si už v raném věku vytrhal, kromě jedné stoličky, raději sám. A ty, které mám teď, mám v pořádku.

Štafetu by chtěl Jaroslav Beck předat Davidu Eliášovi, vyznavači cesty těla a ducha neboli parkouru, který studuje střih na filmové škole v Písku.