Petr ŠkotkoZdroj: DeníkV davu závodníků jsou pak znepřátelené strany a hnutí – vládnoucí Strakonická Veřejnost, opoziční Jihočeši 2012 a neúspěšná Změna pro Strakonice.

Ale to jsou ti v jasně viditelných dresech. Jenže uprostřed pole se odehrávají také ta neviditelná vítězství, malé radosti, tragédie, prohry a smutky.

Na jedné straně je možná radost komunálního místostarosty, který ve volbách 2018 neprošel, ale nefungující zastupitelstvo nemůže jmenovat nového. Na straně druhé možná hořkost v ústech jiného komunálního politika, který zatím na svoji šanci čeká, ale zatím mu zbývají jen jeho nekončící snahy dostat se výš, než jen do role věrného straníka a pomocníka.

To je riziko politiky. Jsou tady však také ti, kteří chtějí „své jisté“. Například sportovci, kteří využívají haly, tělocvičny, hřiště, bazény a podobně v majetku města, konkrétně pod Správou tělovýchovných a rekreačních zařízení (STARZ). Na to, aby je mohli bezplatně využívat, potřebuje STARZ dotaci přibližně pěti milionů korun ročně, kterou město STARZu mimo jiné dává. K dotaci je však třeba fungující zastupitelstvo, které Strakonice přes tři čtvrtě roku nemají. Pokud chce město sportovcům zaběhnutý systém dopřát i nadále, musí najít řešení. A je jasné, že žádnou výjimku z ministerstva pro místní rozvoj nedostane. Rada může rozhodovat do výše 50 000 korun a víc ani ťuk.

V nedávných dnech proletěla Strakonicemi zpráva, že nové volby budou 14. září. Je to blamáž. Termín sice byl ministerstvem vnitra stanoven, ale bez nálezu ÚS je k ničemu.

Strakonice se tak nadále zmítají ve víru vzájemného obviňování a polopravd. A ty ještě nějaké měsíce potrvají. Tohle místní politici, úspěšní i neúspěšní kandidáti, opravdu chtěli? Lidé ve Strakonicích určitě ne, stejně jako nechtějí být rukojmími v hádkách, kdy osobní nenávist překročila hranici korektního politického soupeření.