• Na konci března se jako každý rok vydali sourozenci Max, Saša a Róza, jejich rodiče a pes Kulička  k moři do Itálie.
Jezdí do jednoho malého domku, který stojí v piniovém háji nedaleko kempu, kde  roste stará vykotlaná pinie, ve které si děti nechávají poklad. Hned po příjezdu všichni vyrazili zkontrolovat, zda ho někdo neobjevil. Na cestě se potkali s „obudou“, jak říká malá Róza. Z obludy se ale vyklubal Želvoun, který uvízl na krunýři a nedařilo se mu dostat se zpět na nohy.
Školáci z Tučap zvažovali, zda přemohou strach a pomohou mu. Do děje také nechali vstoupit cizí holku se zvláštním jménem Pínie Elektrika, která se Želvounem kamarádila. Na způsob, jak ho dostat na nohy,  navedly hrdiny děti ze školy v Jindřichově Hradci. Poradily jim, aby našli tyč a udělali páku. Podařilo se, Želvoun byl zase na nohách a mohl se ponořit pod hladinu.
Pínie Elektrika pak všechny zachránce pozvala na snídani do své přímořské chýše.  Když si pochutnali,  poslali je školáci z Borku zase na pobřeží, kde na ně Želvoun čekal. Malá Róza na něj hned naskočila a on ji povozil po vodě.
Všichni na břehu sice propadali panice, protože  Róza ještě neumí plavat, ale děti ze ZŠ v Kaplici čtyřletou holku utopit nenechaly. Seděla na krunýři a vypadala přitom jako malinká Siréna.
Pínie  Elektrika nové kamarády ujistila,  že jakmile se Želvoun zamiluje, je z něho pozorný a zodpovědný krunýřovec.  Společně pak všichni běželi k jeskyni.   
Se školáky z Prachatic zdolali starý provazový most  a vydali se k jeskyni, z níž vylétlo několik netopýrů. Pinie Elektrika tady dětem prozradila, že Želvoun není jen obyčejný Želvoun, ale vlastně její zakletý tatínek.
Zaklela ho zlá čarodějnice a ona pro něj už dlouho hledá elixír, který by ho vrátil mezi lidi. Sourozenci se nabídli, že jí pomohou ho najít.
Vydali se tedy dál do nitra jeskyně až najednou uviděli zelenou sochu Želvouna. Na krku sochy se houpal náhrdelník s přívěskem ve tvaru srdce a s nápisem: Když se mě dotkne člověk s čistými úmysly a dobrým srdcem, může se mu otevřít cesta k elixíru života.

Pátý vstup autorky:
     Tak se dotkni, rychle Pínie Elektriko…volali jsme, budeš mít elixír a je to… To nejde, zkoušela už jsem to stokrát, musím zachránit tátu, takže něco nutně potřebuju, to znamená, že nemám čistý úmysly.
    Já i Max jsme se hned zkusili srdce dotknout, ale jen co jsme se přiblížili, začalo se houpat jako blázen a nebezpečně se blížilo k naší hlavě. A tak je to pořád, řekla smutně Pínie Elektrika, sedla si na velký kámen a smutně zírala na velkou sochu želvy. A ještě ke všemu se nejmenuju Pínie Elektrika, mám úplně obyčejný hloupý jméno…
    V tu chvíli, kdy se nám chystala prozradit , jak se jmenuje, jsme uslyšeli dvouhlasé chechtání a do jeskyně vpochodoval Želvoun s Rózou na zádech. Jen co Róza uviděla náhrdelník, seskočila z krunýře a bez váhání se k němu vrhla…

Pokračování příběhu podle dětí ze ZŠ Dukelská, Strakonice:
„Mám přání. Hezké a myslím si, že to vyjde,“ volala Róza.
       Lenka Školníková, 11 let

    Jen se ale Róza srdce dotkla, strhla se bouře jako z pekla. Blesky, hromy, liják. Nebylo slyšet vlastního slova.
               Tereza Hrašná, 11 let

     Róza se začala bát toho, co dotekem způsobila,  a utíkala se schovat ze Želvouna
                Áďa Straková, 11 let

     V samém srdci bouřky se najednou objevila ohyzdná čarodějnice a ozval se skřek, který drásal uši: „To se vám nikdy nepodařííííííí.“
                   Vítek Tomášek, 11 let

      Všichni běželi za Rózou, ale vtom si Pínie Elektrika všimla, že na zádech sochy je nějaká brána. Chvilku váhali, ale pak do ní vešli…
                   Michal Reiser, 11 le