Adventní věnce váže Tereza Broulímová díky svojí sestře

Když se setkáte s Terezou Broulímovou (24) ze Strakonic, zaujme vás hned několik věcí. Vyrábí adventní věnce, maluje nádherné obrazy 
a hlavně asi vyřadila ze svého slovníku takové výrazy jako nejde, nemůžu, co za to 
a proč. Svému okolí se tato mladá žena zkrátka snaží maximálně vyjít vstříc.

Vyrábíte adventní věnce. Jak jste se k této činnosti dostala?

K vázání věnců mě přivedla moje sestra přibližně před pěti lety. Moc se mi líbily věnce, které si vyráběla 
a řekla jsem si, že to chci umět taky. Vyzkoušela jsem to a od té doby se z výroby věnců stala naše tradice – každoročně je vážeme spolu.

Pamatujete si ještě na svůj první výrobek? Kde skončil?

Na svůj první výrobek si pamatuji velice dobře. Zcela jistě vím, že splnil svůj účel na maximum – byl to můj adventní věnec. Během adventu se u nás doma vystřídalo několik návštěv a všichni ho obdivovali. To byl první impuls k tomu, abych se vyrobě věnovala více.

Každý adventní věnec má svůj základ – kruhový podklad 
a čtyři svíčky. Ale můžete do něj vložit i kus sama sebe? Svoje pocity a nálady – radost, smutek, nostalgii…

Jako při každé kreativní činnosti i při vázání věnců podle mě dává člověk do výrobku kousek sebe a svého momentálního rozpoložení. Na svých dílech to poznám podle barev, rozmístění svíček a ozdob. Například když mám radost, hlavní barvu věnce rozsvítím ještě jinou barvu, svíčky umístím třeba jen na polovinu věnce, uvážu zajímavou mašli. Zmocní-li se mě pak nostalgie, volím tlumenější barvy, klasické rozložení svíček a mírním se s dekoracemi.

Tipnete si, kolik už jste vyrobila věnců?

Přesné číslo už asi nespočítám, ale určitě se pohybuje okolo stovky. Dekoračních věnců bylo o něco méně.

Musíte mít na výrobu tu správnou náladu nebo můžete pracovat kdykoliv?

Vzhledem k tomu, že tímto způsobem relaxuji, tak můžu pracovat kdykoliv. Vždy mě to tak pohltí, že na nějaké chmury už nezbývá prostor a dobrá nálada se tím jenom násobí.

Kde jste se učila vyrábět adventní věnce?

Základ jsem se naučila od sestry, ale společně jsme se chtěly přiučit i něčemu novému, proto jsme se přihlásily na kurz. Tam jsem poznala různé techniky vázání, naučila jsem se, jak pracovat 
s tradičními i netradičními materiály, vázat mašle, vytvářet základy dekorace a posbírala jsem spoustu inspirace. Ale na užitečné fígle jsem si přišla až časem sama, na to vám nikdo certifikát opravdu nedá.

Jaké materiály používáte a jak dlouho trvá výroba jednoho věnce?

Při výrobě věnce záleží na spoustě aspektů. Nejdůležitější je průměr korpusu, materiál a požadavky na dekoraci. Většinu věnců vyrábím z jehličnanů, posledních pár let je v oblibě i neopadavá túje a buxus, kde mi výroba zabere přibližně dvě hodiny. Už jsem vázala věnce i z mechu, které byly opravdu překrásné, leč časově velmi náročné. Při dekorování se snažím kombinovat přírodní materiály s modernou, takže pokud mám volnou ruku ve zdobení, najdete například vedle šišky a hvězdičky z kůry třpytivou ozdobu. Podle mě to takto nádherně demonstruje dnešní dobu propojenou s tradicí.

Znáte něco z historie adventních věnců?

Ano, zajímalo mě, jak vlastně tato tradice vznikla. Překvapením pro mne bylo, že není tak stará, jak jsem si myslela. První zmínka pochází z 19. století. Tehdy věnec vypadal trochu jinak než dnes. Jednalo se o dřevěný kruh, který byl umístěn v jednom sirotčinci v Německu. Nejmenovaný pedagog si stále nemohl zapamatovat, za jak dlouho budou Vánoce, když se ho ptali svěřenci, a tak pod lustr pověsil kruh, na který umístil svíčky. Při každodenní modlitbě je zapaloval, a tudíž odpočítával dny do Štědrého dne. Až o pár let později byly do místnosti pověšeny jedlové větve kvůli své vůni. Ty se postupem času začaly vázat na onen dřevěný kruh, ubylo svíček a vznikl adventní věnec, který se používá dodnes.

Jak vy sama vnímáte dobu adventu? Co pro vás znamená?

Pro mě má advent neskutečné kouzlo. Když si na něj vzpomenu během roku, vybaví se mi sníh, který křupe pod nohama, zimní čepice 
s bambulí, vůně svařeného vína, cukroví, klid a pohoda 
s rodinou. V posledních letech se však toto kouzlo poněkud vytrácí v nekonečné honbě za dárky a tlačenicích v obchodech, což je hrozná škoda. V období adventu by si měl člověk zapalovat pokaždé svíčku na věnci s tím, že si v sobě s úsměvem na tváři uzavře jedno roční období toho prožitého roku, hezky se naladí a užije si svátky pohody se svými blízkými plnými doušky.

Cestovaly vaše věnce do zahraničí?

Víte, že ano? Již několik mých výrobků putovalo do zahraničí. Věnce zdobily například dveře v Rakousku, sváteční stůl v Německu a jeden trochu netradiční proutěný věnec putoval do Polska.

Co byste si přála do roku 2015?

Přála bych si hlavně zdraví a spoustu štěstí pro všechny své blízké. Spoustu prožitých hezkých chvil a méně starostí běžného života.