Podle zjištění soudu vzal obviněný 16. května 2002 okolo čtrnácté hodiny v Písku Janu jako stopařku do Fordu Sierra. Vybočil s ní z domluvené trasy, nezjištěným ostrým předmětem ji udeřil do hlavy a ubodal ji.

Pavel Záruba se k činu nikdy nedoznal. Za přímý důkaz proti obžalovanému považoval senát mobilní telefon oběti, který vedl k Zárubovi. Z něj někdo volal v 15.05 od místa činu a dále v 18.03 na linku tísňového volání bez založené SIM. Obžalovaný tvrdil, že mu tento mobil dala maminka. Po činu se jej pokoušel zbavit. Nepřímými důkazy byly například olejové skvrny, vzorky půdy z místa činu se shodovaly se vzorky sejmutými z vozu obžalovaného. Na druhé straně genetické stopy v Zárubově autě nebyly jednoznačně určeny jako náležející oběti.

V srpnu 2003 Vrchní soud v Praze odvolání Pavla Záruby zamítl. Ten si v tu dobu odpykával trest tři a půl roku za dřívější znásilnění.

Vraždil jiný?

Od letošního jara se táborský soud zabývá návrhem odsouzeného na povolení obnovy řízení v této věci. Objevily se prý nové skutečnosti. Senát konal první veřejné zasedání ve věznici ve Valdicích, kde Záruba trest vykonává. Vyslechl jeho a jako svědky i další vězně, kteří měli ve výkonu trestu slyšet, že vraždy Jany Štěpánkové se dopustil někdo další. Ve středu vyslýchal další svědky u krajského soudu.

Vypovídali kriminalisté, kteří věc vyšetřovali. Záruba se na ně s touto teorií obrátil v roce 2009. Jeli za ním do Valdic, prověřovali jím uváděnou osobu údajného pachatele, třináctkrát trestaného, odsouzeného i za loupež ,a vydírání, ale ten to popřel a oni nenašli nic, co by konkrétní podezření mohlo založit. Soud se jich ptal i na případnou stopu v dopisu na rozloučenou, který muž napsal při pokusu o sebevraždu, ale řekli, že žádnou souvislost s vraždou Štěpánkové v něm nenaznačoval.

Další svědkové byli vesměs eskortováni z výkonu trestů. Někteří seděli v minulosti či sedí i za vraždu, pokus o ni, za loupeže, výtržnictví aj. Většinou mluvili obecně slyšeli prý, že čin spáchal někdo jiný, ale podrobnosti jim dotyční informátoři nesdělili.

„Květnatě" se rozhovořil až Petr M., víc než dvacetkrát trestaný dávný známý obviněného. Líčil, jak se na Borech někdy v roce 2004 setkal také s oním jiným údajným pachatelem, a zmínil, že ten byl podezřelým od začátku, ale měl tehdy alibi. Když mu prý tehdy v base řekl, že ví, že to udělal, dostalo se mu varování „Ještě jednou to řekneš a zabiju tě". Žádné konkrétní podrobnosti k činu mu neřekl, ale svědek ve středu zmínil některé detaily třeba kolem nože, s nímž měl být skutek spáchán, či k telefonu oběti. M. pak vyslovil vlastní závěr: tehdy Janu odváželi v tom autě dva, ale nezabil ji Záruba.

Jak to tedy bylo?!

Žádnou novou verzi o průběhu události neřekl zatím soudu ani Záruba. Proč s ní nepřišel dřív, vysvětloval tím, že čekal, až přestane soudit soudce, který mu tehdy uložil oněch dvacet let… To se nyní stalo.

Soud ve středu veřejné zasedání odročil, aby se pokusil zajistit účast dalších navrhovaných svědků také onoho podezřelého, který je nyní neznámého pobytu. „Budeme shánět důkazy, jak jen to půjde, ale zatím to bylo jen ,jedna paní povídala´," shrnul předseda senátu dosavadní průběh řízení. „Nic zásadně nového ve věci se neobjevilo. Pochybnosti máme, ale pro povolení obnovy řízení je třeba takových zjištění dříve soudu neznámých, která by skutečně mohla vést k jinému rozhodnutí ve věci…"