V podstatě šlo o to, že v nejzávažnějším bodě Monika N. (42) jako statutární zástupce této společnosti po dohodě s dalšími a na jejich pokyn objednávala a odebírala na platební karty užívané Autospolem v roce 2005 zboží a služby, ač všichni věděli, že tato společnost nebude schopna dostát sjednaným závazkům. Pro Autodopravu H., s. r. o.,, odebrala od OMV přímo či přenecháním těchto karet nejméně 175 824 litrů nafty, atd. OMV tak obvinění způsobili škodu ve výši 11.840.526,15 Kč.
Hlavní líčení začalo v dubnu 2011. Obžalovaní tehdy vinu odmítli. Josef H. například uvedl, že jako podnikatel logicky využil nabídky výhodných nákupů a za naftu požadované částky zaplatil.
25. ledna 2012 soud za zločin podvodu poslal Josefa H. (tehdy 39) na pět a půl roku do věznice s ostrahou, Moniku N. na pět roků. VS v srpnu paní N. změnil způsob výkonu trestu na věznici s dozorem. Odvolání Josefa H. 17. října 2012 zamítl. Oba odsouzení podali dovolání k Nejvyššímu soudu ČR (NS).

Nevinní?

Paní N. tvrdila, že se řídila pouze pokyny spoluobviněných, kteří ji stále ujišťovali, že problémy s hrazením faktur budou vyřešeny a všechno se zaplatí. Je přesvědčena, že byla vmanipulována do pozice „šéfa" dopravní společnosti a že bylo zneužito její naivity k obohacení někoho jiného. Neznala ekonomickou situaci společnosti Autospol, neměla přístup k účetnictví ani k bankovním účtům společnosti, platby realizovala podle pokynů spoluobviněného Š. Práci ve firmě přijala v obtížné životní situaci a nikdy neměla v úmyslu někoho podvést. O tom, že nejsou faktury placeny, se dozvěděla až z urgencí dodavatelů, přičemž účetnictví firmy nemohla nijak ovlivnit.
Josef H. namítal, že soud prý nesprávně vyšel pouze z výpovědi obviněné N., ačkoli jiné důkazy nesvědčí pro závěr o trestné činnosti. Je přesvědčen, že soudu se nepodařilo specifikovat tvrzenou dohodu obviněných o tom, že prostřednictvím společnosti Autospol K+K, a. s., uvedou v omyl obchodní partnery a obohatí se. Odvolací soud pochybení neodstranil a naopak se sám dopustil pochybení, když projednal odvolání obviněného v jeho nepřítomnosti, ačkoli ten doložil, že je hospitalizován a žádal, aby bylo jednání odročeno, neboť se chce k věci vyjádřit.

NS loni 21. ledna odmítl dovolání paní N. Rozhodnutí ve věci Josefa H. ale 29. ledna zrušil a věc vrátil do Prahy.

O něm bez něho

Rekapituloval, že vyrozumění o veřejném zasedání vrchního soudu bylo obviněnému H. doručeno do vlastních rukou 18. června 2012. Ten zaslal 7. srpna soudu omluvu, že se nemůže zúčastnit ze zdravotních důvodů a současně trvá na osobní účasti u veřejného zasedání. Omluvu doložil i lékařskou zprávou neurologa ze stejného dne. Vrchní soud v zájmu rychlosti řízení vyloučil věc obviněného H. k samostatnému projednání, které nařídil na 12. září 2012.
Vyrozumění o tom H. osobně převzal 16. srpna 2012. Poté 11. září 2012 osobně doručil vrchnímu soudu zprávu z Nemocnice České Budějovice, a. s., o jeho ambulantním vyšetření 6. září, k níž byla připojena fotokopie rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti obviněného od 10. září. Téhož dne byla obhájkyně obviněného vyrozuměna faxem i datovou schránkou, že zmíněné písemnosti nemohou sloužit jako řádná omluva z nařízeného zasedání. Při něm pak obhájce Josefa H. předložil soudu kopii potvrzení o přijetí obviněného k hospitalizaci. Veřejné zasedání tak bylo pro pracovní neschopnost obžalovaného odročeno na 17. říjen. 2012.
Ani přes opakované pokusy se o tom nepodařilo doručit obviněnému vyrozumění.
Z nemocnice se zásilka vrátila s tím, že tam již není hospitalizován. Soud ho obeslal poštou na adresu bydliště a požádal o doručení prostřednictvím Justiční stráže ČR mimo období vycházek, které mu byly lékařem povoleny v rozsahu šesti hodin denně (10-12, 13-17 hod.). I tyto pokusy však byly bezúspěšné.

Přizvaný znalec dospěl k závěru, že onemocnění, pro něž je obviněný léčen, neznemožňuje jeho účast na zasedání soudu. Při zahájení zasedání 17. října obhájce předložil soudu potvrzení o další hospitalizaci obviněného s vyznačeným počátkem 15. října ve 22.43 hod.

Vrchní soud pokládal jednání obviněného za obstrukční s odůvodněním, že obviněný se třikrát po sobě omluvil bezprostředně před datem konání veřejného zasedání nebo při jeho zahájení, jeho hospitalizace trvala několik málo dní a ani v jednom případě nešlo o akutní stav, naopak k hospitalizaci vždy došlo na základě subjektivně udávaných obtíží. V návaznosti na to rozhodl, že bude konat veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného.

Musí být vyrozuměn!

Nejvyšší soud sdílí názor odvolacího soudu i státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, že jednání obviněného nese znaky obstrukce. Není pochyb o snaze obviněného prodlužovat trestní řízení. I za tohoto stavu však nelze přehlédnout, že obviněnému nebylo doručeno vyrozumění o konání veřejného zasedání, v důsledku čehož nebyly vytvořeny zákonem požadované podmínky a předpoklady pro to, aby mohlo být veřejné zasedání konáno v jeho nepřítomnosti. Bude proto nezbytné provést znovu, uzavřel NS.

Další děj lze vysledovat ze stížnosti Josefa H., o níž NS rozhodl letos 21. ledna jejím zamítnutím. Předcházelo tomu mj. vydání evropského zatýkacího rozkazu 27. června 2014 na H., na základě kterého byl zadržen ve Slovinsku a rozhodnutím slovinského soudu předán k trestnímu stíhání zpět na území ČR. 15. listopadu 2014 při dalším zasedání v jeho věci ho Vrchní soud vzal do vazby z důvodu obav, že uprchne nebo se bude skrývat, aby se tak trestnímu stíhání nebo trestu vyhnul. Nabídku peněžité záruky nepřijal.

Už předtím si Josef H. stěžoval u NS, že poté, co byl zadržen ve Slovinsku., byla jeho fotografie nadále vedena v evidenci osob, po kterých je vyhlášeno pátrání, což poškozovalo také jeho rodinu a podnikání. V důsledku toho prý jeho společnost přišla o dva velké zákazníky. Pokud jde o porušování léčebného režimu, uvedl, že skutečně ve svém bydlišti nemá zvonek a v době, kdy mu bylo příslušníkem justiční stráže doručováno vyrozumění o konání veřejného zasedání, doma byl, ale v prvním případě volání z ulice neslyšel, ve druhém si všiml, že před domem parkuje stříbrná Škoda Superb, ale trpěl nesnesitelnými bolestmi břicha a neměl důvod zjišťovat, kdo ve voze sedí. Do zahraničí včetně Ghany prý cestoval z pracovních důvodů,

Znovu podrobně popsal zdravotní problémy, které mu v roce 2012 bránily v účasti u soudu. Tvrdil, že má v České republice pevné rodinné i pracovní vazby, že z důvodu existence nových svědeckých výpovědí má zájem osobně se účastnit jednání soudu a že v případě rozhodnutí v jeho neprospěch má zájem na včasném nástupu výkonu trestu z důvodu zachování možnosti podmíněného propuštění.

Důvodný postup!

NS rekapituloval, že Vrchní soud poukázal na řadu obstrukčních jednání obviněného. Třikrát po sobě se omlouval z nařízených veřejných zasedání bezprostředně před datem jejich konání a k jeho krátkodobým hospitalizacím došlo vždy pouze na základě jím udávaných subjektivních potíží. Dle soudu tak účelově prodlužoval trestní řízení. Za účelem odkladu nástupu výkonu trestu uváděl nepravdivé informace o jeho působení jako předsedy představenstva při reorganizaci společnosti a i přes opětovnou výzvu k nástupu výkonu trestu vycestoval na území Ghany, kde se téměř půl roku zdržoval. Z informací policie bylo zjištěno, že v květnu a červnu 2014 byl nejméně v pěti různých státech. Podle Vrchního soudu ve svém souhrnu tyto skutečnosti odůvodňují obavu, že by se obviněný v případě propuštění na svobodu stíhání vyhýbal.
Těmto závěrům Vrchního soudu nelze nic vytknout, uzavřel NS.

Nepřisvědčil ani námitce obviněného, že se nemohl dostavit k veřejnému zasedání o odvolání z důvodu nemožnosti dostavení se jeho obhájce. Vrchní soud k tomu konstatoval, že situace vznikla v důsledku toho, že vypověděl plnou moc své druhé obhájkyni a novému advokátovi termín jednání oznámil s nedostatečným předstihem. Pochybení tedy bylo na jeho straně.
Nelze přehlédnout, že obviněný má v zahraničí rozsáhlé vazby jak obchodního, tak osobního charakteru, že přes uváděné zdravotní problémy pobývá velice často mimo území České republiky, a to dokonce i v době, kdy byl povinen nastoupit výkon trestu odnětí svobody, a že v rámci odvolacího řízení byl za účelem zajištění jeho osoby vydán i evropský zatýkací rozkaz. Všechny tyto skutečnosti zakládají zcela reálnou obavu z útěku, popř. skrývání se obviněného před hrozbou výkonu doposud nepravomocně uloženého citelného trestu odnětí svobody.

Proto NS stížnost J. H. zamítl jako nedůvodnou. (11 Tvo 33/2014)

Podle našich informací poté Vrchní soud v Praze k odvolání Josefa H. budějovický rozsudek částečně pozměnil, ale trest odnětí svobody na pět a půl roku obžalovanému zopakoval.