Strakonice – Setkání dvou českých trenérských, vlastně československých basketbalových legend přitahuje pozornost. Každý rok.
Bývalí trenéři národního ženského týmu Miroslav Vondřička a Jan Bobrovský se setkávají dost výjimečně. Když už ale na vzájemné setkání dojde, stojí to za to.
Oba patří ve světě českého basketbalu k legendám.
Jak na sebe narazí, tak si nepovídají o děvčatech, ale hlavně o basketbalu.
„Už to není tak intenzivní, jako to bývalo dřív, ale o basketu si vykládáme," vypráví Jan Bobrovský.
Zeptáte – li se, kde se oba muži setkali poprvé, Bobrovského tím docela zaskočíte. „Abych si vzpomněl přesně na den, kdy jsem Mirka viděl úplně poprvé, to opravdu ze mě nedostanete," pousmál se nad otázkou.
Zato Vondřičku, přestože je služebně starší, nezaskočíte, i kdybyste dělali, co chtěl.
„Mě ne," směje se na celé kolo a okamžitě tahá z paměti okamžiky, které se mu nesmazatelně vepsaly do srdce.
„Já ho viděl, ještě když byl malý chlapec."
Vondřička rád připomíná vánoční turnaj, na kterém ho Jan Bobrovský okamžitě zaujal. „Bylo mu patnáct a jako hráč už tehdy vynikal."
Běh času nikdo zastavit nedokáže. Ani basketbaloví trenéři. Jak už je to dlouho, co se oba bardi viděli poprvé? Vondřička časový úsek okomentoval s humorem sobě vlastním. „Myslím, že to bylo někdy minulý týden," směje se.
„My tam byli s děvčaty ročníku narození 1944, společně jsme jezdili na vánoční turnaje do Prahy," pokračuje už ve vážnějším tónu.
Strakonický basketbalový odborník, který se v současné době věnuje pod vysokými koši převážně mládeži, se postupně seznámil s Bobrovského dalšími dvěma bratry.
A nebyl by to Miroslav Vondřička, aby i tentokrát nepřidal zajímavost.
Tehdy navštěvoval školu v Brně. Byl pilným studentem. „Chodil jsem se dívat na Honzova staršího bratra. Někde jsme hráli, už ani nevím kde, a najednou tam přišel nějaký další chlap. To byl Bobrovský třetí! Honzův druhý bratr! Já ani nevěděl, že nějakého má."
Současný kormidelník ligového Imosu Brno Jan Bobrovský (ročník narození 1945) oceňuje práci, kterou jeho vzácný kolega velmi pečlivě dělá s mládeží. Jednaosmdesátiletý Vondřička totiž s neutuchajícím elánem trénuje děti ve Strakonicích.
„Určitě by se ti zkušení trenéři měli věnovat mládeži," přikyvuje souhlasně, nezapomene ale dodat: „Tato práce je ale u nás velmi špatně ohodnocená, víceméně se jí věnují amatéři." Pojmenoval jeden z momentů, kde český basketbal určitě tlačí pata.
Sejdou- li se oba nad vínem, pivem nebo nad kávou, je jasné, že o dívkách si moc nepovídají. Tématem číslo jedna je basketbal. Alespoň tak to vidí Jan Bobrovský.
Mají na basketbalový svět naprosto stejný pohled?
Bez výjimek?
„To bych tak úplně neřekl, teď je to trošku odlišné," odpovídá Bobrovský.
Asi by nebylo normální, aby se shodli úplně ve všem.
Co na to Vondřička?
Podle strakonického kormidelníka se najdou momenty, ve kterých jsou zajedno.
„Já třeba neuznávám, jak se to teď pouští moderně po lajně, v tom mi Honza dal zapravdu," nabídl strakonický patriot konkrétní basketbalovou činnost.
„Myslím, že v některých věcech bychom se docela shodli," dodal.
Když Miroslav Vondřička ukončil práci u ligového ženského týmu, odešel k mládeži. Tam působí dodnes. Podle strakonického trenéra to ale v provedení brněnského Jana Bobrovského podobná cesta nebude. „To pro něj není, nemyslím si, že on někdy bude trénovat děti, to by musel být větší vůl," dodává s úsměvem na tváři Miroslav Vondřička.