Jak se mladý muž s fotbalovými geny (jeho dědeček Josef Jodl před lety dovedl v roce 1984 jako kapitán Dynamo ČB k historickému postupu do I. ligy) vůbec k tomuto u nás nepříliš známému sportu dostal? „Když mi bylo osm let, přišla za mnou kamarádka, že by potřebovala partnera do tanečního kroužku a zda bych to nechtěl zkusit. Tak jsem šel a zatímco ona po týdnu skončila, mě to začalo bavit a zůstal jsem u tancování dodnes,“ s úsměvem líčí své začátky mladík, jemuž tuto sobotu bude teprve sedmnáct let.

Taneční sport dle něj je řádným sportovním odvětvím. „Jde o jeden ze sportů, zařazených do programu olympijských her neolympijských sportů,“ vysvětluje Jodl, dle něhož se uvažuje dokonce o tom, že by se tance mohly dostat na oficiální olympijské hry.

Jako kluk hrál fotbal, což pro vnuka Josefa Jodla byla samozřejmost. Nějakou dobu hrál fotbal za Čtyři Dvory i vedle tancování. „Pak se mi ale začaly fotbalové tréninky moc míchat s tancem a já si musel vybrat,“ uvádí. „A v té době už jsem k tanci měl asi blíž,“ usmívá se.

Tance pro něj byly zprvu jen zábavou, ale když si odbyl jakousi seznamovací fázi a naučil se základní kroky, začal dle svých slov zjišťovat, že by měl chuť se posunout trochu dál. „A tak jsem si našel taneční klub, kam jsem z toho kroužku odešel,“ popisuje další etapu své kariéry a dodává, že to sice byl krok dopředu, za ty dva roky, co tam byl, prý nicméně cítil, že další vzestup by ho na této úrovni zřejmě nečekal. „Sice jsem se naučil líp tančit, nicméně výš to nikam nevedlo.“

Když se mu nabídla trenérka Barbora Fellinghaumerová, že by ho i jeho partnerku individuálně trénovala, hned kývl.

A nelitoval: „Brzy přišly velké úspěchy a my začali vítězit na všech soutěžích, jichž jsme se účastnili,“ vyzdvihuje David Jodl, jenž se spolu se svou partnerkou díky získaným bodům postupně probojovali z hobby kategorie přes všechny výkonnostní stupně až do nejvyšší mezinárodní třídy.

„Protože na jihu Čech se na té úplně nejvyšší úrovni trénovat bohužel nedá, David musí jezdit do Prahy,“ vysvětluje otec nadějného závodníka Michal Jodl, dle něhož je to podobné jako třeba ve fotbale. „Když se nějaký fotbalista v provinčním klubu objeví a má ty nejvyšší ambice, taky jde někam do první ligy a potom třeba i do zahraničí,“ dodává Davidův otec.

Jeho syn v této době závodí v kategorii mládeže do osmnácti let. „Jenže soutěží pro mládež u nás moc není, takže jezdíme i na soutěže dospělých,“ krčí David rameny. „Od ledna mám novou partnerku Kláru Faltusovou a s ní jsme si během tří měsíců vyjezdili z A-třídy postup do mezinárodní třídy,“ podtrhuje.

Kdo by si myslel, že sportovní tancování je nenáročná zábava, šeredně by se zmýlil. „Jeden tanec trvá minutu a půl, jede se naplno, takže dle expertů je to stejné, jako když atlet zaběhne osmistovku. A my těch tanců v soutěži máme pět,“ připomíná David Jodl.

Na jaře se spolu se svou partnerkou zúčastní mistrovství republiky ve standardních i latinsko-americ᠆kých tancích. „Já už pár mistráků absolvoval, zatím ale bez výraznějších úspěchů, s novou partnerkou jsme se teprve dávali dohromady,“ říká skromně David, jeho otec k tomu ale dodává, že nově sestavená dvojice na letošním domácím šampionátu dokázala mezi republikovou elitou porazit dvanáct párů a že třeba na Velké ceně Teplic získala bronzovou medaili.

„Teď se chceme na mistrovství republiky dostat minimálně do finále,“ ujišťuje David Jodl, jenž do budoucna má ty nejvyšší cíle: „Samozřejmě bych se jednou chtěl dostat na olympiádu neolympijských sportů. To však je zatím spíš jen můj sen,“ uzavírá.