O kvalitách Barbory Havlíčkové ze Ski klubu Šumava Vimperk vědí i trenéři seniorské reprezentace, a když bylo na nedávno skončeném mistrovství světa v klasickém lyžování třeba, neváhali mladou Jihočešku oslovit.

Havlíčková nastoupila v Lahti do štafetového závodu na 4x5 kilometrů a český tým přivezla do cíle na jedenáctém místě.

V jaké situaci vás zastihla zpráva, že je o vás zájem v dějišti mistrovství světa v Lahti?
Byla jsem zrovna na třídenních závodech Českého poháru v Jablonci nad Nisou a tátovi, tedy mému osobnímu trenérovi, zavolal v neděli reprezentační kouč, že jsem povolána ještě s jednou kolegyní do Lahti.

V Lahti jste se měla hlásit druhý den. To jste všechno stihla?
Bylo to trochu hektické. Trenér volal v neděli kolem poledne. Večer jsem dorazila domů, stihla si sbalit věci a v pondělí ráno jsem vyrážela na letiště.

Byla jste povolána, protože nad startem Petry Novákové ve štafetovém závodě na 4x5 kilometrů visel otazník. Do Finska jste ale letěly dvě?
Letěly jsme dvě, aby trenér měl ještě někoho v záloze. Petra nakonec oznámila, že je v pořádku a připravena jet štafetu. Zbývalo ale stále jedno volné místo na závěrečný úsek a rozhodovalo se, jestli ho pojedu já nebo ta druhá kolegyně, se kterou jsme do Lahti přiletěly.

Co rozhodlo o tom, že tou čtvrtou členkou štafety budete právě vy?
Den před závodem se o mé nominaci rozhodlo při kontrolním závodě na zhruba kilometrovém okruhu, ve kterém jsem byla rychlejší, a přesvědčila tak trenéry.

Závodíte s juniorkami a najednou jste měla běžet závod na seniorském mistrovství světa. Neroztřásla se vám z toho kolena?
Snažila jsem se trému si nepřipouštět, protože nervozita by se jistě v závodě na mém výkonu odrazila. Brala jsem to jako každý jiný závod. Samozřejmě, že to ale bylo o jiné zodpovědnosti, protože jsem nejela pouze za sebe, ale reprezentovala jsem Českou republiku. Hodně přátel mi psalo na sociálních sítích, já jsem si to ale přečetla až později, protože jsem se maximálně koncentrovala na závod.

Nepřekvapilo vás, že trenéři vybrali na závěrečný finiš nejméně zkušenou závodnici?
Malinko mě to překvapilo, taktické plány trenérů jsem neznala. Holky jsou ale zvyklé v tomto pořadí jezdit. Navíc první dva úseky se jely klasicky, takže bylo jasné, že já jako skejtařka, pojedu až jako třetí nebo čtvrtá. Taky se zřejmě předpokládalo, že před posledním úsekem už bude rozhodnuto, a možná proto jsem byla tou poslední ve štafetě.

Jaký byl průběh závodu?
Jezdila jsem celou dobu sama. Celých těch pět kilometrů. Možná je škoda, že jsem neměla možnost se utkat s nějakými soupeřkami, třeba bych ze sebe vyždímala ještě víc. Ale byla jsem spokojená, jedenácté místo jsem udržela.

Nikoho nepotkat na pětikilometrové trati, to je docela neobvyklé?
Určitě. Jinak mi ale závody s intervalovým startem vyhovují víc. Na hromadné kontaktní závody nemám postavu, zatím jsem na ně nedorostla.

Co pro vás bylo nejsilnějším zážitkem?
Neuvěřitelným zážitkem pro mě bylo, že jsem se mohla potkat se závodnicemi, které jsem pár dnů předtím obdivovala pouze v televizi. Pak se mi taky líbilo povzbuzování diváků, kteří vás ženou dopředu, i když máte značnou ztrátu na nejlepší, a závod dokončujete až ve druhé desítce.

Co na váš výkon říkali rodiče?
To byl další takový silný zážitek. Mluvila jsem s nimi, a i v telefonu bylo slyšet, že mají v očích slzy. Těžko jim někdy vrátím to, co kvůli mně obětovali. A právě proto patří takové zážitky mezi nejkrásnější.

Mnozí odborníci vás srovnávají s Kateřinou Neumannovou a říkají, že od konce její kariéry jste největším talentem českého běžeckého lyžování vy. Co tomu říkáte?
Katka pro mě byla vždy největším vzorem a vždycky bude. Máme k sobě blízko i lidsky a úzce spolupracujeme. V Lahti jsme spolu byly také na výletě, a překvapilo mě, jak pořád jezdí rychle.

Kam jste si vyrazily?
Byly jsme se projet asi na hodinku a půl před štafetovým závodem mužů, který Kateřina komentovala. Ona to tam výborně zná a ukázala mi turistické trasy, na jaké bych se sama asi nevydala. Popovídaly jsme si přitom a bylo to fajn.

Nyní už je po všem a můžete v klidu odpočívat?
O uplynulém víkendu jsem ještě absolvovala tři závody na finále OPA cupu v rakouském Seefeldu. To byl další takový vrchol. Páteční prolog mi moc nevyšel, byla jsem šestnáctá. V sobotním závodě na pět kilometrů klasicky jsem byla osmá a v nedělní stíhačce na 10 kilometrů jsem dojela šestá, což je supr výsledek. Teď už budu intenzivně odpočívat po náročné sezoně, ale brzy se vše rozjede zase naplno.

Zase budete v létě zdolávat kopce a závodit na atletických oválech?
Běhy do vrchu mě moc baví a ráda bych zase absolvovala nějaký velký mezinárodní závod. Je dobré, že i v létě si můžu zazávodit na velké akci, protože jenom samotné trénování není úplně ono. Běhy do vrchu a atletika mi pomáhají posouvat svou výkonnost dál.