Pokud ještě nemáte pro někoho blízkého originální a výjimečný dárek k Vánocům, zajděte do českobudějovického knihkupectví U Mikuláše za katedrálou a kupte zde zajímavou publikaci nazvanou Listy z Pošumaví od Františka Martina Vícha.

Kniha obsahuje desítky dopisů, které farář Martin Vích z Dobrše na Strakonicku pravidelně psával patnáct let svým farníkům a dalším přátelům této pošumavské obce.

Dozvíte se zde mnoho o životě a osudech moudrého faráře, který za komunistů strávil několik let ve vězení a pracovních lágrech.

Význam Vánoc

Kniha nabízí zajímavá a poutavá vyprávění, kterými Martin Vích oslovoval mladé i starší čtenáře, jež za ním rádi vážili cestu na zapadlou Dobrš.

Z otištěných vět dýchá životní moudrost a laskavost člověka, který má za sebou těžký a nesmírně plný a bohatý život.

Kniha Listů z Pošumaví vyšla loni a byla dárkem Martinu Víchovi, který na Dobrši prožil 40 let kněžské služby.

Martin Vích letos v říjnu ve věku 87 let zemřel, ale jeho myšlenky zůstávají jednou provždy zaznamenány v knize, kterou můžete v karmelitánském knihkupectví U Mikuláše zakoupit. Ve svých vánočních zamyšleních se Martin Vích často vracel k tématu narození Ježíše Krista a upozorňoval, že tyto křesťanské svátky jsou v současné době přebíjeny shonem, nervozitou, nákupy a opomíjením původního významu Vánoc.

„Vánoční svátky se staly spíš záležitostí obchodu než úcty a vzpomínky toho, co se před dvěma tisíci lety stalo,“ říkal Martin Vích.

„Tehdy se v chudičkém chlévě narodil Spasitel světa. Oslavy Vánoc jsou hrou světel, ale když se zeptáte lidí, proč se oslavují Vánoce, tak nevědí. Myslí si, že je to jen nějaká pohádka. Jenže je to zatím veliká skutečnost. Která událost z dějin má tolik hodnověrných potvrzení jako narození Kristovo a jeho život? Tolik apoštolů, kteří s ním žili, položili raději život, než by o něm přestali mluvit,“ tvrdil Martin Vích.

Na stránkách Listů z Pošumaví se vrací k Vánocům prožitým v kriminálech.

„Vzpomínám si už na první Vánoce v roce 1953, když mě zavřeli. Dali mě na celu, kde byl člověk, který se mně představil: Jsem Josef Pavel, interbrigadista ze Španělska. Bachař Josefa Pavla 24. prosince vyvolal na chodbu. Slyšel jsem šustění papíru a šeptání. Pak se vrátil a čekal, až bachař zavře celu a odjede. Když na chodbě utichly kroky, řekl mi: Martine, máme vyhráno, máme Štědrý den! Manželka mu přinesla spoustu dobrot, kterých měl plné kapsy. Nemohl mi to prý říct, protože se nikdo nesměl dozvědět, že mu to bachař propašoval. A my se rozdělíme – řekl mi a začal dělit každou kostku cukru, fíky a další cukrovinky. Polovičku jemu, polovičku mně. Měli jsme tehdy opravdu krásný Štědrý večer,“ vzpomínal kněz Martin František Vích.