Točna podle vás do zámecké zahrady v Českém Krumlově patří, zároveň ale v koncepci píšete, že jeho 'otec' Joan Brehms je s JD spjat pevněji než hlediště se zahradou. Navrhujete, že pokud by České Budějovice měly platit demolici točny, bylo by vhodné najít nový pozemek poblíž Budějovic. Kde?
Otáčko do zahrady určitě patří. Je tam přes 50 let, Brehms ho tam navrhl a je správně, aby tam bylo. Funguje. Brehms ho navrhl geniálně, je to unikát, když pomineme to, co je v Tampere ve Finsku a v Týně nad Vltavou. Zahrada láká a není dobře likvidovat něco, co funguje. Samozřejmě jsou ale problémy a vícero stran se je snaží nyní řešit tak, aby otáčko v zahradě zůstalo. V momentě, kdy by se ukázalo, že to není průchodné, je na místě varianta přemístění do Budějovic. JD je s Brehmsem spojené, pracoval zde přes 
40 let a byl velký experimentátor divadelního prostoru. Jeho odkaz ve formě otáčka je pro divadlo velmi přínosný
a byla by škoda ho zrušit.

Nynější točna se vám líbí?
Ta, která je v Tampere, se vám líbí?

Tu znám jenom z fotografií.
Je to fenomén, který v zahradě funguje. Máte jistotu, že v Českém Krumlově zažijete velmi pěkný večer. Otázkou je, jestli je ten zážitek silnější než procházka v zahradě, kde točna není, jestli se radši budeme všichni procházet po zahradě, ve které není žádný život.

Činohra je podle vás v optimálním stavu, spolu s loutkohrou má návštěvnost kolem 90 procent. Zajímá mě ale váš pohled na personální změny.
Každá změna s sebou nese nějaká pozitiva a nějaká rizika. Já věřím, že paní Kališová (šéfka činohry –  pozn. red.) zvládla vybrat velmi dobře nové posily a že to bude mít jenom pozitivní vliv.

Rizika nevidíte?
Tak samozřejmě, jde o to, jestli mezi herci nebudou animozity. Nejsme dělníci ve fabrice, kdy je nám jedno, jestli je vedle nás na páse Franta nebo Pepa, který montuje stejné šroubky jako já. Soubor na sebe musí slyšet, a proto se musí minimálně respektovat. To jsou ale rizika typická pro jakýkoli divadelní soubor, který zažívá proměnu.

Opera a balet. Některá představení podle vás přesahují hranice ČR, zároveň patří k nejdražším. Jde jejich produkce nějak zlevnit, při zachování kvality?
Zlevňování a škrtání nákladů spojených s výrobou inscenací je cesta do pekel, to je pro divadlo začátek konce.

CELÝ rozhovor přináší páteční Deník