Je mu 10 let a hrál k výročí české legendy country

Je mu 10 let, chodí do Základní školy Dukelská ve Strakonicích a jeho rodiče jsou na téže škole učiteli. Ruda Prušák má hodně zájmů a je to stejný kluk, jakých je kolem nás spousta. Spousta? Možná ale že ne, protože tenhle kluk hraje tak úžasně na kytaru, že se stal vítězem Dětské Porty a ještě získal prestižní diváckou cenu. A jaké má vzory? „Mého učitele na kytaru pana Josefa Pelána a pak Štěpána Raka," říká v rozhovoru pro Strakonický deník.

V první řadě gratulujeme k obrovskému úspěchu. Jaké byly tvoje první pocity jako vítěze Porty a držitele divácké ceny?

Byl jsem moc rád, že jsem vyhrál a byl jsem šťastný, že jsem vyhrál i diváckou cenu. Tu jsem vyhrál poprvé a je to moc prima pocit. Před soutěží jsem se ale bál, protože jsem věděl, že tam budou hrát starší a moc dobré děti. Při rozehrání před vystoupením jsem dokonce zapomněl část doprovodu písničky Pohádka od Vlasty Redla. Tak jsem si zaskákal, zkusil to ještě jednou a už to naskočilo. Bál jsem se, že to zase zapomenu, i přesto, že už jsem to hrál tolikrát. Ale naštěstí ne. Některé děti ze své kategorie už jsem potkal i na Zlaté struně, což je čistě kytarová soutěž.

Mohl by ses čtenářům Deníku představit? Kolik je ti let, kam chodíš do školy, tvoje koníčky, záliby . . .

Jmenuji se Ruda Prušák, je mi 10 let a mám starší sestru Natálku. Chodíme spolu na Dukelskou, já do 4. třídy k paní učitelce Bublíkové, Naty do 7. M. Je to fajn, že je na stejném patře jako já, protože si od ní můžu půjčovat věci. Moje záliby jsou hlavně kytara a hokej. Tyto dvě věci mi také zabírají většinu času. Ale baví mě i programování, hrát hry na mobilu a zlobit Naty (smích).

Co nebo kdo tě přivedl ke hře na kytaru? A kdy?

Taťka, protože jsem ho viděl hrát na kytaru a chtěl jsem to taky zkusit. Začínal jsem hrát spolu s Natálkou a taťka nás učil akordy a písničky. Nacvičili jsme spolu s Naty i koledu na Vánoce. Rodičům a babičce se to moc líbilo. Do hudebky jsem začal chodit v první třídě a na kytaru hraju od půlky první třídy u pana učitele Josefa Pelána, který mě učí klasickou kytaru, folkovou kytaru i zpěv. Pro všechny písničky mi pan učitel dělá originální doprovody a mezihry. Je to super. Minulý rok jsem na soutěži hrál i písničku pana učitele Pelána. Je o zápase s medvědem a jmenuje se Pred jaskyňou sedím. Pana učitele mám moc rád, před soutěžemi spolu trávíme spoustu času a radí mi i jak na trému. Je na mě moc hodný.

Už loni jsi o sobě právě ohledně Dětské Porty dal jako její vítěz vědět a dokonce jsi hrál na poctě Michalu Tučnému.

Minulý rok jsem byl na Dětské Portě poprvé a překvapilo mě, že jsem vyhrál jak krajské kolo, tak i republikové finále a byla to pro mě ohromná radost. Nechal jsem si na diplom podepsat všechny porotce na památku. Letos jsem to udělal také. Je fajn, že porotci u toho třeba poradí co zlepšit. Stejné je to i na Zlaté struně v Plzni, kde si porotci po skončení udělají čas na všechny.
Na Vzpomínkovém galavečeru k 20. výročí Michala Tučného v Lucerně jsem měl už ale velkou trému, protože tam bylo strašně moc lidí a výborní muzikanti jako třeba Míša Tučná, Wabi Daněk, Ondřej Hejma, Martin Písařík, Harlej, Divokej Bill, Mandrage, Richard Tesařík a další. Ale byla tam i legrace, protože když na mě přišla řada, tak jsem se v zákulisí ztratil, a když mě pak našli, tak se mě pan Háma na pódiu ptal, jestli jsem nebyl na baru. Lidé se smáli. Pak jsem zahrál, všechno ze mě spadlo a měl jsem strašnou radost, že se to líbilo a lidé tleskali. Byl to úžasný zážitek.

Pamatuješ si na svoje začátky? Co jsi se naučil jako první?

Nejdříve mě pan učitel učil brnkat prázdné struny, to mě moc nebavilo. Pak jsem se učil hrát hlavně klasické skladby, stupnice a potom jsem teprve začal ke kytaře i zpívat. První písničky, se kterými jsem vystupoval, byla lidová Ej, lásko lásko a Malé kotě od Jiřího Šlitra a Jiřího Suchého.

Máš svůj kytarový vzor?

Pana učitele Josefa Pelána a Štěpána Raka. Štěpán Rak měl být i hostem na letošní Portě, ale bohužel se z rodinných důvodů na poslední chvíli omluvil.

Jakou máš kytaru? A na jakou jsi začínal?

Mojí první kytaru mi přinesl Ježíšek. Teď mám kytary čtyři. Jednu na klasiku a druhou na zpěv, další dvě jsem vyhrál loni a letos v republikovém finále Zlatá struna v kategorii do 14 let v Plzni. Na vystoupení si ale půjčuji většinou kytaru od pana učitele ze ZUŠ, protože má lepší snímač zvuku. Letos jsem dostal k narozeninám směšovač, tak si zkouším přidávat ke kytaře různé efekty a tak. To mě baví.

Máš čas i na další koníčky?

Hodně času jsem na hokeji, který mě taky hrozně baví. Celý týden se těším na sobotu, až budeme hrát zápas. Máme super partu a trenéry – pana Školu, pana Rybu a pana Waltera. Největší sranda je s panem Rybou a nejvíc nás zase naučí pan Škola. V tabulce jsme zatím třetí. Teď jsem nemohl hrát, protože jsem si natáhl třísla, tak už se strašně těším, až budu moct zase na led. Hraju na pozici centra a mám číslo 17. Mamka s taťkou se na soutěžích smáli, že je to asi moje číslo, protože na jedné soutěži jsem hrál jako sedmý a na druhé jsem měl pořadové číslo 17 a svátek mám taky sedmnáctého.

Kam bys to chtěl v muzice dotáhnout? Jaký máš svůj sen?

Časem bych se chtěl naučit skládat vlastní písničky a naučit se dobře vybrnkávat. Obdivuji starší děti na soutěžích, jak hezké písničky dokážou složit a vymyslet k nim text.

Celý rozhovor si přečtete ve vydání Strakonického dedníku v pondělí 8. února