Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Klub nedaleko od Záhřebu vstupoval do jarních odvet z posledního místa s pouhými deseti body. Nyní zbývá na Balkáně odehrát poslední kolo a Věnečkův tým má na svém kontě třiatřicet bodů, které znamenají kolo před koncem jistotu záchrany ve druhé nejvyšší soutěži.

Jihočech pravidelně obléká dres záložního týmu, jenž hraje čtvrtou nejvyšší chorvatskou soutěž. V té se drží na šesté příčce. V klubu jsou se službami strakonického rodáka spokojeni a nabídli mu prodloužení smlouvy i na další sezonu.

Váš klub se na jaře až neuvěřitelně zvedl. Co stálo za tímto vzestupem?
Těch faktorů bylo několik. Tím nejdůležitějším byla určitě náročná zimní příprava a také zapojení nových hráčů do týmu. Klub dal už během zimního období najevo, že se o záchranu popere a nehodlá sezonu jen tak dohrát.

Vyšel vám vstup do jarní části soutěže?
Ano. To bylo také velmi důležité. Z prvních pěti kol jsme čtyřikrát remizovali se silnými soupeři a jednou vyhráli s dalším adeptem na sestup. Bodově jsme se tak přiblížili soupeřům před námi. Pak ale přišly dvě porážky, které nás poslaly zase trochu do kolen. Klíčový zlom nastal ve dvojutkání s vítězem soutěže Interem Zaprešič, se kterým jsme díky remíze 0:0 a výhře 1:0 získali čtyři body. Od té doby jsme neprohráli a v každém utkání jsme bodovali. Vše vygradovalo minulý týden vítězstvím nad Bistrou, po kterém jsme mohli slavit záchranu v soutěži.

Kdo patřil k největším tahounům týmu?
Jednoznačně trojice Kahlina, Husinec a Teržič. Kiki Kahlina v brance prožil neuvěřitelné jaro, vychytal osm čistých kont a v každém zápase chytil soupeřům minimálně tři tutovky. Ve své kariéře jsem nikdy tak skvělého brankáře nezažil. Je to fantastický gólman a hlavně bezvadný kluk. Kapitán Eda Husinec to táhl především zkušenostmi a parádním přístupem k tréninkům i zápasům. Vždy pod ním hořela tráva. Mara Teržič je zase neuvěřitelný hračička, který když má den, tak sám rozhodne zápas. Samozřejmě ale bez celého týmu, podpory fanoušků a vedení klubu bychom to nedokázali.

Pravidelně jste oblékal dres juniorky. Dostal jste šanci také v prvním týmu?
Ano. A nebylo to nic jednoduchého. Chytal jsem proti Interu Zaprešič, který míří do první ligy. Navíc jsme předtím dvakrát prohráli. Trenér Cabraja za mnou během předzápasového tréninku přišel, že mi dá příležitost. Jak se cítím a jestli to zvládnu. Gólmanská jednička Kahlina kvůli karetnímu trestu nastoupit nemohl, takže ta šance prostě přišla.

Jak zápas skončil?
Hráli jsme 0:0, což byl obrovský úspěch. Jednoznačně. Od začátku až do konce jsme výborně bránili. Eda Husinec absolutně vymazal tvůrce hry soupeře Portugalce Ferreiru, ten pak dokonce i střídal. Taky bylo důležité, že proti nám nemohl nastoupit nejlepší střelec soutěže Ilja Nestorovski, který hrával i českou ligu za Slovácko. V tom utkání si všechno sedlo, do puntíku jsme splnili trenérem nastavenou taktiku a obrali favorita o dva body.

Jste spokojen v juniorce, kde pravidelně chytáte?
V juniorce je všechno v pořádku. Tým tvoří hráči ročníků 1996 a 1997, takže dravé mládí. Dvě kola před koncem soutěže držíme lichotivě šesté místo. Jediné, co mě malinko mrzí, jsou menší návštěvy. Na naše domácí zápasy chodí maximálně stovka diváků. Hrajeme v tréninkovém centru většinou v sobotu ráno a diváky to moc netáhne. Naopak venku to bývá jiné. V Crikvenici nebo v Karlovaci byl plný stadion a atmosféra byla parádní.

Už máte jasno, jestli zůstanete v Chorvatsku i v příští sezoně?
Zůstávám. Podepsal jsem novou smlouvu, ale už ne jako gólman, ale jako hlavní trenér juniorky. Skončil tam kouč Jovič a klub přišel s návrhem, jestli bych si troufl vést tým v podzimní části soutěže. Pomáhal by mi Ernard Bilič kvůli komunikaci. Vzhledem k tomu, že v letní přípravě tady bude pět až šest brankářů, rozhodl jsem se, že tohle je pro mě větší možnost a kariérní růst, než když budu sám chytat. Takže v červenci končím aktivní kariéru a stává se ze mě trenér.