Osobnost Deníku
Přečíst článek >

S fotbalisty Štěkně to na začátku sezony vypadalo hodně bledě. Po pěti kolech neměli ani bod a v tabulce I. B třídy byli poslední. Pak však došlo ke změně na trenérské lavičce, kdy se kormidla chopil Tomáš Čakrt. Ten hned při své premiéře získal doma tři body v dohrávce 4. kola
 s Bělčicemi za vítězství 2:1.
 A v dalším průběhu podzimu včetně jarní předehrávky přidal dalších 14 bodů. V tabulce tak Štěkeňští přezimují nakonec devátí. Kouč bude u týmu působit i na jaře. Ale cíl zůstává stejný – záchrana.

Štěkeň pod vaším vedením uhrála 17 bodů, z posledního místa jste ji vytáhl na devátou příčku. Jak jste si podzim
vyhodnotil?
Chtěli jsme se hlavně chytit, začít bodovat, to bylo nejdůležitější. Těch 17 bodů – je mezi nimi započtený tedy také bod z předehrávky – je víc, než jsem doufal. Myslel jsem si, že když uhrajeme 13 bodů, bude to dobré. Ty čtyři navíc, to je příjemná nadstavba.

Co rozhodlo, že jste vzal nabídku na trénování týmu, který byl po pěti kolech bez bodu poslední?
Rozhodující bylo, že jsem ve Štěkni několik sezon odehrál. Měl jsem ji vždy rád, táhlo mě to tam. Důležité bylo, že mě oslovili lidé z výboru, které znám. Konkrétně předseda Marek Miško a Tomáš Hokr, se kterým jsme kamarádi. Dlouho jsem se proto nerozmýšlel, tito lidé byli zárukou určité kvality, za nimi jsem prostě šel.

Jakou jste měl představu, když jste toto angažmá bral?
Myslel jsem si, že tým bude asi hodně v rozkladu. Což se částečně potvrdilo, ne všechno funguje v oddíle dobře. Ale výbor, hráči a já jsme začali nějakým způsobem komunikovat a nedostatky se snažíme postupně odstraňovat. A je to na poměrně dobré cestě.

Jaké hlavní změny jste udělal po svém příchodu?
Nastala jen jedna velká změna, a to v přístupu hráčů. Hned na začátku jsme si vše vyříkali. Hráčům jsem řekl, že bez toho, aby odevzdali na hřišti všechno a chodili pravidelně na trénink, nemůžou hrát žádnou soutěž. Kluci to pochopili, začali na sobě pracovat a na hřiště začali chodit s maximálním sebevědomím, což je podle mě jediná příčina úspěchu.

Byl ten předchozí neúspěch tedy jen otázkou psychiky?
Bezpochyby to bylo v hlavách hráčů. Spoustu kluků ještě znám ze svého předchozího působení ve Štěkni. Když jsem k týmu přišel, řekl jsem klukům, že pokud jsme tady před pěti šesti lety dokázali uhrát třetí místo, tak 
s kádrem, který se až tak nezměnil, není možné hrát o sestup. Ujistil jsem je, že mají na to, hrát ve středu tabulky. Kluci si sami ověřili, že to jde. A na tom teď stavíme.

Bylo jednou z vašich podmínek příchodu k mužstvu také to, že dojde k posílení kádru? Přišli dva zkušení hráči – Milan Šedivý a Patrik Káník. Projevil se jejich příchod?
Rozhodně. Oba tito hráči toho mají hodně moc za sebou. To, že byli v kabině, mělo obrovský vliv na ostatní. Ti u nich viděli různé návyky – co se týče rozcvičky, přístupu k utkání, bojovnosti a toho, co jsou tito kluci i v pokročilém věku odhodlaní na hřišti nechat. Tito dva hráči možná sehráli klíčovou roli
 v našem vzestupu.

Bylo posílení tedy vaší podmínkou? Nebo byste Štěkeň vzal klidně i bez toho?
V době mého příchodu bylo v kádru třináct nebo čtrnáct hráčů. Ale už v závěru sezony se stalo to, na co jsem upozorňoval. Šedivý byl víc než měsíc pracovně mimo republiku, zranili se Káník, Sobolčík a brankář Řezník. Najednou jsme byli v deseti. Upozorňoval jsem, že je třeba kádr doplnit, nejde hrát I. B třídu se třinácti hráči.

Že v brance dochytal podzim Marek Miško, váš asistent, to byla tedy nouze?
Byla to nouze, neměli jsme jiného brankáře. Když jsem já chytal ve Štěkni, tvořili jsme s Markem brankářskou dvojici. Moc se mu mezi tyče nechtělo, ale já jsem věděl, že je to kvalitní gólman i člověk a že přítomností na hřišti kluky uklidní svojí zkušeností. Řekl jsem mu, že mu věřím a Marek chytal velmi dobře. Spolu si rozumíme naprosto, lidsky i fotbalově.

Vaším prvotním cílem je záchrana. Nepřehodnotili jste ale po skončení podzimu přeci jen cíle? Nemyslíte výše?
Ne, rozhodně ne. Tato sezona by pro nás měla být stabilizační. Tedy zachránit soutěž. Na konci si pak můžeme sednout a bavit se
 o tom, že by se kádr mohl ještě více posílit a hrát třeba 
v horních patrech. To je však ještě hodně předčasné.

Takže ve Štěkni plánujete delší zastávku? Původní dohoda zněla do konce podzimu s tím, že dál se uvidí.
Byli jsme dohodnuti do konce podzimu a teď jsme se dohodli, že spolupráci prodloužíme do jara. A poté, co jsme situaci rozebírali s celým výborem Otavanu, nemohu vyloučit, že bychom spolupráci protáhli i do dalšího ročníku. Ale na to je opravdu ještě brzy.

Zvedli jste se, ale někteří soupeři si stěžovali, že zápasy ve Štěkni nebyly úplně fér ze strany rozhodčích. Což může svádět ke spekulacím, co je opravdu za vaším vzestupem. Doma jste uhráli 13 ze 17 bodů…
Myslím, že otázka ohledně rozhodčích byla, je a bude. Vždy se poukazuje na rozhodčí, je to i v lize. Já se 
z principu k rozhodčím nevyjadřuji. Že jsme odehráli doma některá utkání, která se sudím úplně nepovedla, to je pravda. Ale stejně tak jsme hráli venku a nechci říci, že rozhodčí šli proti nám, ale cítili jsme také trošku jiný tlak. Sudí jsou mladí kluci, učí se. Nechtěl bych jim podsouvat nějaký úmysl. Někdy ten zápas zvládnou lépe, někdy hůře. Je to jako u hráčů.

Jenže špatného rozhodčího si každý spojí s domácím týmem, že píská pro něj. Stěžovali si Volyňští a naposledy trenér Chelčic Václav Mareš, který dokonce řekl, že lituje mužstva, která na jaře do Štěkně přijedou. To jsou silná slova.
Všechno tohle jsem samozřejmě četl, ale nijak jsem se k tomu nevyjadřoval. Já to vidím takto – řekněme, že 
u nás hrál Osek B a cítil se poškozený. Prezentoval to na svém webu a myslím si, že ostatní týmy si to přečtou
 a pak už s tím podvědomím do Štěkně přijedou. A jakékoliv chybné rozhodnutí je svádí k tomu, že si řeknou: „Ano, to je to, o čem jsme četli." Tohle se na sebe nabaluje. Pak přišel nějaký komentář
 z Volyně a smát jsem se musel, když jsem četl komentář z Chelčic k našemu vzájemnému utkání. To byl vyrovnaný zápas, kde nebyly žádné šance. Rozhodčí rozdal několik žlutých karet a já nevím, na co si Chelčičtí stěžovali.

Co jste k tomu řekl týmu?
Hned po svém příchodu jsem hráčům mimo jiné řekl, že nechci slyšet nějaké komentáře na sudí. Ať už pozitivní, nebo negativní. Když nás rozhodčí někde poškodil, nepískal dobře, nepomůže našemu výkonu, když se tím budeme rozptylovat a ty výroky komentovat. A jestli někde někdo něco píše, chci po klukách, aby tomu nevěnovali pozornost a soustředili se jen a jen na svůj výkon.

Co vás čeká v zimní přípravě, jaké máte plány?
Začínáme 13. ledna, což je poměrně brzy. V první fázi budeme trénovat třikrát týdně, přičemž dvakrát budeme v tělocvičně, kde se chceme soustředit na celkové svalové posílení. V sobotu pak budeme chodit do tělocvičny na crossfit, což jsem si sám vyzkoušel a je to bezvadné cvičení na celkovou tělesnou průpravu. Takto to budeme mít pět týdnů. Pak bude týden volno, následně se ve druhé fázi soustředíme na přípravu na hřišti. Budeme hodně běhat a pracovat 
s míčem. Vrcholem bude soustředění v Chanovicích.

Spíše jsem myslel, jestli se nějak zaměříte na koncovku? Jste druhý nejhorší tým v soutěži co se týče střílení gólů.
Když jsem mužstvo převzal, měli jsme tuším skóre 5:19. Hlavní problém jsem tedy viděl v tom, že tým abnormálně inkasuje. Není možné hrát s průměrem čtyř inkasovaných gólů na utkání. Na tom jsme začali v průběhu podzimu pracovat; na stoperu začal hrát Čadek, do obrany se vrátil zkušený Macků. Teď k vaší otázce – my potřebujeme posílit do útoku. Chybí nám útočník, kanonýr. O góly se dělili rovnoměrně záložníci. Útok byl slabina. Rád bych přivedl kvalitního hotového útočníka. Věřím, že to je na dobré cestě.

Jsou už nyní jisté nějaké změny v kádru?
Informoval mě Jakub Kovář, že má vyšší ambice, vypadá to na I. A třídu ve Svéradicích. Pokud to vyjde, přeji mu, ať se mu daří. Jinak do Štěkně se může vrátit. Co se týče příchodů, máme rozpracovaných asi šest hráčů. Kdyby se povedlo dotáhnout dva, byl bych spokojený. Jde o záložníky a útočníky.

Štěkeň se dostala z mizérie, přezimuje v klidu. Bylo to jen 
o bojovnosti, šla fotbalovost stranou?
Fotbalové krásy naše hra nepobrala. Důležité jsou body, jak se říká nějak to umlátit, ubojovat. Navíc my máme mužstvo, kde hráči jsou především poctiví srdcaři, logické tedy bylo, že jsme se museli zaměřit na bojovnost
 a týmového ducha. Právě na úkor fotbalovosti.

Může to být na jaře lepší, když už budete mít čas mančaftu vtisknout svoji představu?
Pevně věřím, že ano. Není to ale jen o tom pracovat na ofenzivě, ale opravdu nutně musíme posílit. Potřebujeme ofenzivního záložníka a útočníka. Od toho se bude odvíjet, jestli to bude lepší.