„Nemávneme rukou, když se něco nepovede“

Osobnost Deníku

To už jsem musel vzít na sebe, komentoval s úsměvem Dominik Míčka svůj gól

/OSOBNOST DENÍKU/ Fotbalisté Junioru Strakonice se v tabulce krajského přeboru vyšplhali…

Přečíst článek >

 Progresivní cestou ve výchově fotbalistů se začal ubírat blatenský oddíl. Mladé hráče připravuje na fotbal moderním způsobem, Coerver coachingem. Jde o globální trenérský program, který se zaměřuje na individuální rozvoj dovedností. V Blatné tímto způsobem hráče jako jeden ze dvou vede trenér Martin Bulka, v minulosti i kouč mužů. V Česku poměrně nová metoda ho, jak říká, obrovsky zaujala a baví ho.

Jak byste jednoduše popsal, co je Coerver coaching?

Jde o metodu, která vznikla v 80. letech v zahraničí. Zabývá se rozvojem individuální techniky hráčů od pěti do šestnácti let. Je postavena na Coerver pyramidě. Jejím základem je ovládání míče. Další částí je zpracování
a přihrávka, pak hra jeden na jednoho. To vše je následně přenesené do rychlosti, další částí je zakončení a špičkou pyramidy je skupinová hra, ale maximálně čtyři na čtyři.

Jak se vaše tréninky liší od těch klasických?

Liší se tím, že každý z hráčů má převážně svůj vlastní míč, tak aby měl co nejvíc doteků a když se hraje, tak 1:1, 2:2 a maximálně 4:4. Většinou je kladen důraz na individuální techniku a dril tak, aby se každé cvičení provádělo do detailu. V tréninku se třeba věnujeme dokonalému provedení kličky, přihrávky, zpracování. Prostě nemávneme rukou nad tím, když se někomu něco nepovede, ale zastavíme se a jdeme zpátky k základům.

Jádrem této metody je v kostce tedy absolutní zaměření na individuální činnosti, dovednosti hráče a jejich rozvoj?

Přesně tak. U těch nejmenších jde o to, abychom je dokonale naučili ovládat balon. K tomu jsou pak nadstavby.

Máte přehled, jak je tato metoda rozšířena v České republice?

Dostala se sem asi před čtyřmi lety z Anglie a Holandska. V Česku se dělají kurzy, tady z regionu jsme na něm byli z Blatné já a Michal Vanduch, z Písku pak Josef Šácha a Petr Houdek. Podle informací školitelů tímto kurzem prošlo zatím v republice kolem tisíce až dvou tisíc trenérů. Je doložitelné, že fotbalisté, kteří tímto systémem prošli, jsou výrazně lepší? Přece jen, fotbal je kolektivní hra a bez spolupráce hráčů na hřišti to fungovat nebude…
Samozřejmě, fotbal je kolektivní sport. Ale ve finále vždy rozhodují individuality. Touto metodou v zahraničí prošli špičkoví hráči jako jsou Arjen Robben, Robin van Persie. Jak jsem už říkal, v Česku je tato metoda jenom čtyři roky. Ale z toho, jaké mám zprávy, tak kluby, které jdou touto cestou, mají nad ostatními navrch. V kategoriích, kde se hraje 4+1, není kolektivní pojetí fotbalu tak důležité. Tam jsou individuální dovednosti prostě mnohem důležitější.

Konkrétně u vás v Blatné už jste zaznamenali nějaké výsledky?

S Petrem Bulkou vedeme starší přípravku A, která vyhrála okresní přebor. Coerver coaching dělám dva roky i s dorosteneckými kategoriemi a vyhráli jsme I. A třídu. Má to vliv u obou kategorií. Dorostenci tímto neprošli, my se teď vlastně vracíme
k základům. Je na nich vidět, že tím neprošli a nemají návyky. Starší se to učí hůře, stejně jako já. Nová cvičení
a kličky, které já se v mém věku učím i deset minut, zvládnou učenliví kluci
v přípravce již za pět.

Co nového jste se musel naučit?

Hlavně ball mastery, což je ovládání míče. Úplné základy. Jsou to stovky různých cvičení – ovládání míče, zasekávačky, stahovačky, přešlapovačky… A toto všechno, když to chci potom hráčům ukázat, jsem se musel naučit.

Kde jste tuto metodu objevil?

Trénuji už asi čtyři roky. Na internetu jsem sháněl různá cvičení a narazil jsem na YouTube.com na tuto metodu. Zaujala mě a v současnosti mám kurz číslo 2, což je Coerver asistent. Jsem v polovině kompletního kurzu.

Je Coerver coaching budoucnost fotbalu, nebo spíše jenom doplněk či základ pro mladé fotbalisty?

V Holandsku, v Anglii, ve Španělsku, v Německu týmy jako Ajax Amsterdam, Arsenal Londýn, Manchester United, Barcelona nebo Bayern Mnichov tuto metodu používají už třicet let a je vidět, že mají oproti ostatním opravdu náskok. Já v tom vidím velkou budoucnost – začít od základů a pokračovat až k úplné špičce pyramidy, což je skupinová hra čtyři na čtyři. I v klasickém fotbale se vytvářejí skupinky maximálně čtyři na čtyři, ne jedenáct na jedenáct. Vždy jsou to jakési minisouboje.

Baví takovéto tréninky hráče víc než ty klasické?

Vše je postavené na tom, aby to hráče zaujalo. Je to drilové cvičení, jak jsem už zmínil. A drilové cvičení není až taková zábava. Do toho je proto třeba vkládat různá zábavná cvičení. Kluky baví víc než nějaké běhaní na dlouhé vzdálenosti kličkovat, hrát si s míčem… Je to velká zábava, to potvrzují naše tréninky. Když kluci hrají jeden na jednoho, tak se při tom smějí hodně nahlas a jsou šťastní, že se mohou při fotbale bavit.

A pro vás osobně, přece jen už ve starším fotbalovém věku, kdy máte úplně jiné fotbalové návyky, je to také zábava?

Jak jsem říkal – mě tato metoda zaujala, obrovsky mě to baví. Je to pro mě hra a zábava – zábavný trénink, na který se vždy těším.