„Bohužel došlo ke sporům mezi hráči áčka a některými členy výboru, což vyvrcholilo před dokopnou. Odstoupili tři z pěti členů výboru – Zdeněk a Jana Rabovi s Honzou Brabcem. Našel jsem si tři šikovné kluky, kterým jsem chtěl postupně předávat kontakty a své zkušenosti. Bývalí členové ale tajně připravili výbor, přestože na veřejnosti deklarovali, že s fotbalem končí.

Dozvěděl jsem se to náhodou a začaly se o mně říkat různé věci – že chci brát peníze mládeži a dávat je do áčka nebo že na mládež nechodím a že klubu vlastně vládne Jirka Němeček atd. Naštvalo mě to a řekl jsem, že to ve svém věku nemám zapotřebí. Skončil jsem, ale hráči áčka chtěli, abych znovu kandidoval. Ve slabé chvilce jsem jim to slíbil. Formálně jsem na valnou hromadu šel a ta skončila, jak skončila.

Popřál jsem novému výboru, aby byl úspěšný, jenže propast mezi jeho členy a klukama z áčka byla taková, že hráči odešli. Přes to všechno jsem jim poděkoval, protože Honza Brabec odvedl neskutečnou práci ohledně trávníku. Jana Rabová byla zase výborná ekonomka, jen bohužel radila trenérovi áčka, jak má trénovat, diktovala mu, co má dělat a měla řadu sporů s hráči áčka.

Měl jsem představu, že skončím důstojně, ne jako lump. Dokonce byla nabídka, že by se oba výbory spojily a z každé strany by dva největší ´škůdci´ – já a Němeček, od nich Brabec a Rabová, skončili u volyňského fotbalu a pokračovalo se dál. Měl jsem pouze zájem, aby vše dál fungovalo, nechtěl jsem zahodit devět let práce.
Představa, že na jaře koupí sedm hráčů, je představa člověka, který právě přiletěl z Marsu. Dobré kluky jsem sháněl tři roky a novou sezonu jsem měl připravenou včetně případného nového trenérského obsazení mládeže, protože jsem měl zprávy, že by původní trenéři v případě mého zvolení skončili.

Po svém konci ve Volyni jsem dostal osm nabídek, z toho dvě byly z vyšších soutěží. Dlouhodobě o mě usilovaly Sousedovice, abych se vrátil. Výhodou je, že všechny kluky znám. Na podzim si budu mapovat situaci a na příští valné hromadě bych měl kandidovat na post předsedy.“